Pod zelenohorskou vrchností
Pod vládou zelenohorské vrchnosti
Zánik kláštera v r. 1420 ukončil jedno z důležitých údobí historie kraje
i Vrčeně. A začíná nový, 400 letý úsek dějin kraje, kdy je tu pánem
feudální vrchnost, pět šlechtických rodů, které se na Zelené Hoře
vystřídaly do revolučního roku 1848, kdy zrušením poddanství a roboty
jejich panství končí.
Byly to tyto šlechtické rody:
- Švamberkové (1420 - 1464),
- Šternberkové (1464 - 1726),
- Martinicové (1726 - 1784),
- Colloredo - Mansfeldové (1784 - 1822),
- Anerspergové (1822 - 1931).
O Vrčeni nemáme dlouho zpráv. Až ze 16. století se dovídáme o prvním velikém požáru Vrčeně r. 1565, po němž toho z obce mnoho nezbylo, protože chalupy byly dřevěné, pokryté snadno zápalnou doškovou střechou.
Dovídáme se také, že r. 1583 bylo zelenohorské panství rozděleno mezi děti Ladislava ze Šternberka a Kateřiny z Lokšan (4 synové a 1 dcera). Zápis o tom v Deskách zemských prozrazuje, že Vrčeň jako větší obec byla rozdělena mezi dva sourozence. Aby bylo jasno, co komu z obou dědiců ve Vrčeni patří, byli v zápisu uvedeni jednotliví vrčeňští poddaní s uvedením, kterému dědici patří a jaké jsou jeho povinnosti. Tak se mnozí z nás dovídáme vůbec první jména svých dávných předků z doby před 400 lety. Tak je v Deskách zemských k r. 1583 uveden i praděd pisatele Josef Krzyzstan s povinností vedle robot dávat vrchnosti vánočního platu 8 českých grošů a 2 denáry. Víme také, že v té době byl ve vrčeňském kostele kněz podobojí, i to, že náš kostel sloužil podobojím až asi do Bílé hory. V kostelní sakristii máme i památku z té doby. Je tu žulová náhrobní deska s epitafem:
Připomíná asi jednoho z kněží podobojích, který působil na vrčeňské faře za luteránky Kateřiny z Lokšan.
Vložit komentář
Komentáře
Na tento příspěvek zatím nikdo nereagoval!






