verze pro tisk

Národní obrození

8. únor 2008
Národní obrozeníNárodní obrození

Národní obrození svítá i u nás

Kaple sv. Vojtěcha, vyzdobená Hořčičkovým obrazem, byla pak vysvěcena 23. dubna 1819 strahovským opatem. O opravu kaple, která po zrušení za Josefa II. chátrala, se zasloužila dcera hraběte Jeronýma - komtesa Vilemína, která nabyla kladný vztah k českým národním snahám vlivem svého chotě, vlastenecky smýšlejícího knížete Rudolfa Kinského. V tomto duchu vychovávala i svou neteř - dceru bratra Františka de Pauly, později provdanou za knížete Vincence z Auersperga.

Brzy po vysvěcení kaple sv. Vojtěcha byly v její blízkosti vybudovány zelenohorskou vrchností asi r. 1827 malé, většinou dřevěné lázně. Dřevěným potrubím byla do nich vedena voda ze studánky Dobrá voda. Byla to jednoduchá budova s několika vanami ke koupání, později i sprchy. Byla tu i hospodská budova se dvěma spojenými sály - jeden sál pro panstvo, druhý pro selský lid. Pro oba sály současně hrála hudba, která byla umístěna na společné galerii mezi oběma sály.

Lázně byly brzy vyhlášeny jako středisko zábavy širokého okolí. Každou neděli se sem scházeli a sjížděli hosté z daleka. Pro koně tu byly dřevěné stáje, kde prý stávalo až 30 i více párů koní. Zvláště živé tu byly vojtěšské poutě v této době národního obrození. Scházely se tu tehdy tisíce poutníků, kteří postávali na rovince před kaplí nebo posedali na přilehlý svah a poslouchali kázání vyhlášených kazatelů z kazatelny přivázané ke stromu. Kázávali tu vlastenečtí kněží jako Josef Tichý, farář měčínský, přítel a podporovatel Tylův, jindy zase blovický kněz a básník Fr. Josef Vacek-Kamenický. Tito dva a další vlastenečtí kněží probouzeli svými vzletnými slovy vlastenecké nadšení zástupů.

V lázních byly později, ke konci 19. století pořádány také besedy a koncerty zásluhou vrčeňského učitele Gustava Adolfa Kramla. Lázně však chátraly a konec jim učinil požár v dubnu 1890, který vypukl po jednom Kramlově koncertu. Postupně pohasla i sláva vojtěšských poutí, které měly v sobě tolik poetického kouzla, protože "poušť" sv. Vojtěcha, jak se kapli s okolím říkalo, byla na místě spojeném s dávnou historií kraje i celé země…

Hřbitov

Jedna zajímavost se váže ve Vrčeni k r. 1848. Staří pamětníci (p. Martin Máňovec a pí. A. Chodorová) vzpomínali, že toho roku byla nad Vrčení, na "Bejnojc rovině" (dnes je tam hřbitov) cvičiště husarů. Byl to oddíl maďarské jízdy, který sem byl přeložen, když se Maďaři bouřili proti vídeňské vládě. Pamětníci vyprávějí, že maďarští husaři chodili ve volných chvílích do lázní u sv. Vojtěcha a rádi vyhledávali přízeň vrčeňských děvčat. Však někteří po sobě zanechali i trvalou památku, o čem by mohly mluvit vrčeňské matriky.

Po odchodu maďarských husarů byl v polovině minulého století zrušen dosavadní hřbitov kolem vrčeňského kostela a nový, dnešní hřbitov byl zřízen na bývalém husarském cvičišti "na Bejnojc rovině" v letech 1854-1855.

Autor: Webmaster

[Nahoru ↑]


Vložit komentář

Napsat komentář
Jméno:
E-mail:
Web:


Komentáře

Luki

pátek, 28. listopad 2008
07:08

ahoj je to skvělé


Napsal: Luki [Odpovědět]







eGovernment QR



Základní škola Vrčeň
Mateřská škola Vrčeň
SDH Vrčeň