verze pro tisk

Eva Urbanová

9. únor 2008
Eva UrbanováEva Urbanová

Oficiální stránky Evy Urbanové - http://www.evaurbanova.com

Vrčeň se může pochlubit i v současnosti jednou nevšední osobností, osobností celonárodního významu, jejíž věhlas přesahuje hranice naší republiky.

Je to vrčeňská občanka, věhlasná umělkyně, sopranistka Národního divadla paní Eva Urbanová, hvězda operního nebe, jež dnes patří mezi špičky světové opery vedle Luciana Pavarottiho, Placido Dominga, José Carrerase.

Narodila se ve Slaném, rodiče pracovali na dráze a bydleli ve vesnici Zvoloněves, kde malá Evička chodila do základní školy. Už od dětství milovala zpěv, na škole se účastnila pěveckých soutěží. V jedné z nich, kde zpívala Čajkovského romance, se dostala až do celostátního kola. Po skončení školy toužila po studiu na konzervatoři, ale rodiče chtěli, aby měla praktické povolání, a tak nastoupila do učňovského učiliště. V 16 letech se s rodiči přestěhovala do Vrčeně, našla si práci ve výpočetním středisku ČSD v Plzni. Tady zpívala o svačinách aspoň svým spoluzaměstnancům. I tady v Plzni měla úspěch v pěvecké soutěži. S otcem pak smlouvala, že by chtěla zpívat ve vrčeňském kostele. Zdejší pak děkan Josef Novák byl znamenitý zpěvák, Eva s ním zpívala v chrámových sborech v Nepomuku a Rožmitále.

A zásluhou p. děkana nastal šťastný obrat v životě děvčete. Když p. děkan slyšel Evu zpívat v kostele, dovedl ocenit její umění. Říkal prý: "Děvče zlatý, co ty tu děláš, ty musíš přece do školy". To také řekl rodičům a rodiče, když to řekl pan farář, souhlasili. S pomocí p. děkana pak Eva předzpívala na pražské konzervatoři. Tady jí však profesor řekl, že už je (17 letá) stará na učení zpěvu, že má silný hlas, ať si zpívá doma.

Zklamaná neúspěchem a nepochopením našla Eva podporu u otce. Otec dojel do Starého Plzence za ředitelkou Lidové školy umění Jindrou Hrnečkovou, která je výbornou klavíristkou, ale zpěvu neučí. Ta poslala Evu za svou kamarádkou Ludmilou Kotnauerovou, profesorkou zpěvu na LŠU v Plzni. Ta se dívky ujala a po půl roce už Eva zvítězila v náročné pěvecké soutěži. Ale jak sama říká, velikým problémem pro ni byla tréma. Té jí nakonec zbavilo až účinkování v rockové kapele RH+, kde si zvykala na vystoupení před početným publikem. Jak sama říká, zpívání rockové muziky jí velice pomohlo i v průpravě pro operu, protože jí obohatilo hlasový rejstřík o hlubší polohy, které nyní, kdy už to dlouho nezpívá, trochu postrádá. Rockový trénink jí také naučil zazpívat neuvěřitelně těžké věci třeba ve čtyři hodiny v noci. Přitom technicky jde o stejný způsob zpěvu, jen materiál a výsledný efekt je samozřejmě jiný.


Po dalším úspěchu v pěvecké soutěži, kdy vyhrála i celostátní kolo, byla poprvé nastolena myšlenka, že by se Eva měla věnovat opernímu zpěvu. Paní profesorka Kotnauerová, která měla největší zásluhu o rozvoj pěveckého talentu Evy, získala profesora pražské Akademie muzických umění (AMU) Jindráka, který ji učil na AMU, aby posoudil Eviny pěvecké schopnosti.

Stalo se tak, pan profesor byl velmi spokojen a díky jemu byla Eva pozvána ke konkursu do Národního divadla. To už jí bylo 26 let. Její předzpívání se velmi líbilo a bylo jí doporučeno, aby přišla za rok a mezitím aby si našla angažmá v nějaké menší opeře, kde si "ošlape" jeviště a získá potřebné znalosti z divadelní praxe.

Byla to zase paní profesorka Kotnauerová, která pomohla. Zařídila u tehdejšího tajemníka plzeňské opery p. Mosera Evino předzpívání před dirigentem a šéfem opery. Protože bylo úspěšné, nabídla jí plzeňská opera první operní roli v životě - postavu Cizí kněžny v Dvořákově Rusalce. Sehrála ji 18. dubna 1987 spolu s hostujícím členem Národního divadla p. Markvartem v roli prince. Pak v Rusalce zpívala ještě několikrát do konce sezóny. Od konce září 1987 se pak stala sólistkou plzeňské opery na celý úvazek. A tehdy zpívala svou první Miladu ve Smetanově Daliborovi, roli, kterou dodnes má za nejmilejší, po ní následovala řada dalších rolí.

A po Plzni se brzy ohlásilo Národní divadlo, to už bylo Evě 28 let, v r. 1989. Ještě před nástupem do Národního divadla účinkovala jako host s operou Národního divadla v Itálii v Pompejích a na Sicílii v Agrigentu. A 16. března 1990 zpívala poprvé v Národním divadle - zase oblíbenou Miladu z Dalibora. A protože šéf opery i dirigent Košler poznali její jedinečný talent, nabídli jí, aby do Národního divadla nastoupila jako sólistka. A tak se Eva v září 1990 stala členkou opery Národního divadla.

Tady vytváří dnes už slavné postavy jak naší národní opery, tak i opery světové. Z české tvorby se zaměřila na Smetanu, Dvořáka, Janáčka, na postavy Libuše, Milady, Cizí kněžny, Rusalky, Kostelničky, v nichž se nejkrásněji rozzářilo Evino interpretační umění. Jen taková její Libuše, jedinečná postava smetanovského repertoáru jak ta hned na počátku jejího působení v Národním divadle upoutávala a dávala obecenstvu poznávat, že v Evě Urbanové přišla do Národního divadla umělkyně vysokých kvalit, která přinesla Libušině postavě, stejně jako i dalším "mocnou zvukovost krásně zabarveného hlasu, zaplňující všechen prostor divadla, skvostné výšky i vladařskou důstojnost", jak bylo o ni napsáno.


Eva Urbanová ze světové hudební tvorby soustředila Eva Urbanová největší zájem o italskou operní tvorbu. Doma a zejména na světových scénách, šla od úspěchu k úspěchu s rolemi Leonory z Verdiho Trubadúra, Alžběty z Dona Carlose, s Angelikou z Pucciniho Sestry Angelisy, s Toscou ze stejnojmenné opery Pucciniho, se Santuzzou z Mascagniho Sedláka kavalíra, s Giocondou Ponchielliho aj. A to vše v italštině.

Vytvořila však i postavy z neitalských autorů - Donu Annu z Mozartova Dona Giovanniho, Ortrudu z Wagnerova Lohengrina…

Eva Urbanová nezůstala ve své umělecké tvorbě jednostranná - věnuje se nejen opernímu jevišti, ale stejnou měrou i koncertnímu pódiu, kde dovede připoutat obecenstvo noblesním projevem při ztvárnění velkých sopránových partů v oratoriích a kantátách Antonína Dvořáka (Stabat mater, Sv. Ludmila, Svatební košile, Rekviem), Lud. Van Beethovena (9. Symfonie), G. Verdiho (Rekviem), L. Janáčka (Glagolská mše).

S nástupem do Národního divadla se pro E. Urbanovou otevírá svět. Zanedlouho potom už zpívá v Lucemburku, Francii, ve Finsku v Mozartově Donu Giovannim, s Mozartovým Rekviemem v Mnichově, ve Švýcarsku, s Dvořákovým Stabat mater ve Frankfurtu na Mohanem, v Janáčkově Glagolské mši v Londýně.

Úspěchy slaví i v Japonsku (Tokio), zájem o ni projevili i ve Spojených státech, kde poprvé zpívala 26. února 1994 Pucciniho Toscu ve 2 největších městech státu Connecticut.

To není zdaleka vše. Naše umělkyně se vydala i na turné do Jižní Ameriky - do Buenos Aires v Argentině a do Montevidea v Uruguayi , je hostem operních domů v Zurichu, Frankfurtu nad Mohanem, Soluni, v norském Oslu, pevné místo zaujala na koncertních pódiích ve Vídni, Londýně, Torontu, Tokiu, Buenos Aires, v Salcburku…

Světový význam Evy Urbanové došel potvrzení i v tom, že byla pozvána i do dvou nejslavnějších světových oper - do Metropolitní opery v New Yorku a do stejně proslulé milánské La Scaty, která je uznávanou mekkou evropského operního umění. V obou slavila úspěch - v Metropolitní dokonce už dvakrát.: v r. 1996 v Pucciniho Tosce a v r. 1998 ve Wagnerově Lohengrinu, v La Scale počátkem r. 1997 debutovala v titulní roku Ponchielliho Giocondy, kde jí diváci odměnili aplausy na otevřené scéně i ovacemi na konci opery. Proto má z obou míst další nabídky. V Metropolitní opeře bude vystupovat už potřetí na podzim letošního roku.

I o letošním jaru ji opět nezastihneme doma. Zpívá od dubna v kanadském Montrealu, přímo odtud zavítá k nám při příležitosti Sjezdu rodáků a přátel Vrčeně, aby nám zazpívala ve vrčeňském kostele, kde vlastně začal její rozlet na umělecké dráze. Doprovodí ji na varhanách přítelkyně Lidka Jenčíková. Již se všichni těšíme na vrcholný umělecký zážitek, který bude zlatou tečkou za letošní malou vrčeňskou slavností.

Bylo by ještě mnoho k povídání o "naší" Evě Urbanové. Ale rozsah této práce to neumožňuje. Proto upozorňuji ty, kdo by se chtěli dozvědět více o životě naší umělkyně na knížku z r. 1997, která je upřímnou výpovědí o jejím ne vždy lehkém vzestupu na umělecké nebe. Je to kniha autorů Petra Žantovského a Jiřího Kováče, který byl Eviným impresáriem, nejbližším spolupracovníkem. Název stručný: Eva Urbanová: Soprano.

Co říci na závěr našeho zamyšlení nad obrovským rozsahem a dosahem tvůrčí činnosti naší bývalé spoluobčanky, dnes umělkyně světového významu, sklízející všude vavříny úspěchů? Můžeme tu říci jen slova obdivu a úcty k nevšednímu dílu, jež vyrostlo díky její houževnatosti, cílevědomosti a božskému daru - jedinečnému talentu.


Napsali o ní

Abychom dokreslili charakteristiku naší velké krajanky, nechť zde zazní ještě aspoň málo z toho, co o ní napsali jiní:


"Eva Urbanová je pěvkyně mimořádného krásného hlasového fondu, ovládaného nejenom technickými předpoklady, ale i spontánností projevu. Každé její vystoupení, ať už je to postava smetanovská, dvořákovská, janáčkovská, mozartovská či verdiovská, má své osobité kouzlo, pro něž diváci kdysi chodili na své zpěváky až do doby Marie Podvalové, Marty Krásové, Beno Blachuta, Ivo Žídka, Eduarda Hakena."

- (Zd. Vokurka, Slavností galakoncert E. Urbanové)

 

 

"Když začne zpívat Eva Urbanová, je evidentní, že na jevišti Národního divadla stojí pěvkyně světové velikosti: nádherný hlas, dokonalá technika…"

- (Svobodné slovo Praha, 12.3.1996)

 

 

"Eva Urbanová je zasnoubena s uměním operního zpěvu, který je pro ni podnětem k radosti a zároveň k potěšení posluchačů, nespočetných známých i neznámých příznivců. Tím dostává umělecký život Evy Urbanové ten pravý smysl, nehledě na poslání, které také tvrdá řehole přináší: Za všech okolností reprezentovat dobré jméno české hudební kultury."

- (Zd. Vokurka, Slavnostní galakoncert E. Urbanové)

 

 

"Sopranistka Eva Urbanová již kolem sebe má vytvořenou atmosféru jako nikdo jiný z našich současných interpretů. K image operní divy, nové Libuše, takový profil docela patří a i proto je Urbanová i přes svůj nízký věk po pár letech v Národním divadle neopakovatelným fenoménem."

- (Lidové noviny Praha, 7.7.1995)

 

 

Napsali o ní: 03/2003

Autor: Webmaster

[Nahoru ↑]







eGovernment QR



Základní škola Vrčeň
Mateřská škola Vrčeň
SDH Vrčeň