verze pro tisk

Gustav Adolf Kraml

9. únor 2008
Gustav Adolf KramlGustav Adolf Kraml

(* 6.2.1867 v Chanovicích - † 2.8.1936)

My, kteří jsme ho znali a prošli jsme jeho rukama, vidíme stále oduševnělý výraz jeho obličeje, bystré oči, tmavý knír, hlavu krytou širokým tmavým kloboukem. A všichni ještě pamatujeme jaké vážnosti a úctě se těšil nejen ve Vrčeni, ale v celém širokém okolí jak mezi občany, tak mezi učiteli. A nebyla to vážnost a úcta, která spadla z nebe, sama od sebe - vydobyl si jich svou prací ve škole a na veřejnosti, svou laskavostí a schopností získávat lidská srdce pro vše dobré a krásné, svým otcovským poměrem k lidem.

Do vrčeňské školy nastoupil v r. 1888 v osobě G. Kramla mladý (21 letý) vysoce vzdělaný, výborný muzikant. Ve Vrčeni sice byla nová (od r. 1879) škola, byl tu kostel, fara, ale po stránce kulturní to byla lícha neoraná. Čekalo tu tedy na toho, kdo má chuť poprat se se zaostalostí, práce tolik, že na to dvě ruce sebepracovitější nestačily.

A mladý G. Kraml má takovou chuť - má všechny předpoklady pro úspěch: solidní vzdělání, svědomitost, houževnatost, nadání, lásku k hudbě a divadlu. Šťastnou souhrou okolností získává pro své odhodlání v krátké době výborné pomocníky - jsou to Hynek Mikeš, obchodník a nadšenec pro hasičství a kulturní práci, učitelé Václav Ptáček a Karel Bouše. Vydatně pomáhal i syn Jaromír. Tak se tu sešel šťastný pětilístek, vedený společnou myšlenkou: dát všechny síly a schopnosti do služeb kulturního a hospodářského rozvoje naší obce. A protože se tu našli lidé - a nebylo jich málo - kteří byli ochotni pomáhat, podařilo se jim dát obec do pohybu a učinit z ní obec s čistým společenským a kulturním životem.

Lví podíl na tom měl právě G. Kraml. Nacházíme ho před 110 lety u kolébky Sboru dobrovolných hasičů, kde se stal jednatelem, vzdělavatelem i předsedou jím rovněž založeného hasičského odboru Ústřední matice školské pro Vrčeň a Huť. 30 let po založení hasičského sboru je mezi zakladateli vrčeňského Sokola (1920), kde pracují tři členové Kramlovy rodiny: G. Kraml jako vzdělavatel, syn Jaromír jako dlouholetý náčelník, dcera Vilma jako cvičitelka.


Jejich prací a zásluhou dalších obětavých pracovníků se vrčeňská jednota stala jednou z nejlepších v sokolské župě plzeňské. Nezdolná energie mladého učitele pomáhala zmáhat spoustu práce v uvedených spolcích a ve škole a dovolovala mu věnovat se ještě dvěma láskám: divadlu a hudbě.

Divadlo sám G. Kraml nehrál - věnoval se režii spolu s H. Mikšem. Zkoušky se konaly v bytě Kramlově při svitu petrolejové lampy, přitom pomáhala i manželka Kramlova, výborná pěvkyně.

Ročně bývala sehrána 2-3 divadelní představení - jak s hasiči a H. Mikšem, tak se Sokoly. Jenom hasiči tak sehráli do něm. okupace na 50 divadel, Sokolové 68.

Největší láskou G. Kramla byla hudba, byl rozeným hudebníkem. Ovládal hru na smyčcové nástroje (kytaru, citeru), na klavír a varhany. Ovládal navíc i umění skladby, harmonizace, improvizace, upravoval i náročné skladby pro malé orchestry - sokolský a hasičský, které sám vedl. Založil a vedl školu hry na citeru, tehdy oblíbený nástroj, se žáky pořádal veřejná koncertní vystoupení, většinu skladeb pro citeru skládal sám. Vystoupení se konala i v bývalých lázních u Sv. Vojtěcha, až po jednom z koncertů v září 1890 lázně vyhořely, což znamenalo jejich konec.

Neúnavného hudebníka bylo možno vídat hrát nejen na koncertech, ale i na plesech, šibřinkách, sokolských akademiích, veřejných cvičeních, na svatbách, pohřbech, při lapmiónových průvodech, zastaveníčkách …

Se svým synem Jaromírem, rovněž nadaným muzikantem, byl členem pěveckého spolku Smetana v Nepomuku, kde pomáhal dirigentu p. J. Březinovi při nácviku náročných děl, jako Oratoria sv. Ludmily, oper V studni (V. Blodek), Škroupova Dráteníka ..

Projevoval se také jako plodný skladatel umělých písní (texty tvořil správce huťské olejny Zd. Müller), tanečních skladeb (polek, valčíků, mazurek, kvapíků, sousedských), skladeb světských (upravoval skladby K. Hašlera, R. Frimla, písně Schubertovy - pro zpěv, klavír, citeru, kvartet, orchestr) chtěl, aby Vrčeň slyšela vše, co se zpívá a hraje v Praze (nebylo ještě rádio).

Tvořil ale i skladby církevní (pohřební, svatební), napsal 4 sešity pro citeru (v nich přes 300 písní), sokolské skladby - k prostným, pro cvičení žen, pochodové sokolské písně. Psal i pochody - Hasičům vrčeňským, Sokolům, Sokolkám, Generál Palacký aj. - sta a sta skladeb.

A vedle toho ještě konal přednášky (Hus, Komenský, Chodové, Kozina), proslovy, psal kroniku Vrčeně, školní kroniku, zápisy ze schůzí hasičských. Byl i vyhledávaným rádcem lidí - při úředních jednáních psal jim žádosti. Proto u všech se těšil úctě, vážnosti, autoritě, lásce občanů, mezi kterými žil plných 40 let.

Pracoval do posledních chvil života. Po sokolském cvičení v Klášteře 28.5.1936, pro něž napsal hudbu, ho postihl záchvat mrtvice a po 2 měsících zemřel (2.8.1936). Jeho pohřeb se konal 5.8.1936 v Huti za nebývalé účasti občanů.

Odešel učitel, který s vrčeňskou školou a obcí spojil veliký kus svého života. Všichni lidé cítili, že jsme v něm ztratili vzácnou osobnost - učitele, který dával více než byla jeho povinnost, který nevzdělával jen rozumem, ale i srdcem, který byl skutečným vychovatelem dětí i dospělých.

Dodnes žije jeho světlá památka ve Vrčeně.

Autor: Webmaster

[Nahoru ↑]







eGovernment QR



Základní škola Vrčeň
Mateřská škola Vrčeň
SDH Vrčeň