verze pro tisk

Hynek Mikeš

9. únor 2008
Hynek MikešHynek Mikeš

(* 1863 ve Strakonicích - † 1939)

Hynek MikešJe třetí osobou, kterou řadíme mezi tvůrce nové, pokrokové Vrčeně na rozhraní 19. a 20. století a která plně patří do vrčeňského Slavína.

My všichni dříve narození jsme dobře znali tohoto strakonického rodáka, který tělem i duší srostl s naší vesnicí, do které přišel jako 26 letý r. 1889 (rok po G.A. Kramlovi) a zůstal jí věren plných 50 let, až do své smrti v r. 1939.

Znali jsme jeho rázovitou postavu s inteligentním výrazem tváře, s milým knírkem a "muškou" na bradě, s pohledem vyjadřujícím energii, rozhodnost a vnitřní kázeň a činorodost.

Je příkladem toho, že člověk nemusí mít bůhví jaké školy, chce-li být opravdu platným členem společnosti, ba víc - přímo hybnou pákou bohatého společenského dění kolem sebe.

Hynek Mikeš prošel v rodných Strakonicích jen obecnou a měšťanskou školou (se znamenitými učiteli) a posléze pokračovací školou v době, kdy byl učněm kupeckým a obchodním příručím. Své nadání malířské nemohl bohužel rozvíjet, jak toužil, brzy mu zemřel otec.

Přišel k nám už ženat (s A. Čmolíkovou z Budislavic) z rodných Strakonic, kde už panoval čilý vlastenecký ruch a živý spolkový život, přišel pln ideálů - sice kupec, ale i nadšený pracovník na kulturním úhoru, kterým byl tenkrát ještě náš venkov - vždyť uplynulo teprve 40 let od zrušení roboty!

Naštěstí nezůstal ve Vrčeni osamocen. V krátké době se tu sešlo 5 obětavých nadšenců: G. Kraml - 1888, H. Mikeš - 1889, kaplan K. Vondruška - 1896, učitelé V. Ptáček - 1903 a K. Bouše - 1904. Jak už tu bylo zmíněno, všichni tito lidé byli vedeni společnou myšlenkou spojit se a dát všechny své síly a schopnosti do služeb kulturního a společenského povznesení naší obce a okolí. Tohoto cíle nakonec dosáhli, když se jim podařilo svou mravenčí prací získat spolupráci místních lidí. Během několika desítek let se Vrčeň proměnila v obec s čilým společenským životem, který se kladně promítl i do myšlení lidí.

Hynek Mikeš, sotva se uchytil v domku řídícího učitele V. Kušky (dnešní konzum), se vrhá do veřejného života. Roku 1890, čtyři roky po založení Sboru dobrovolných hasičů v Nepomuku (1886) přichází s myšlenkou založit ve Vrčeni vlastní hasičský sbor, což se mu s pomocí učitele G. Kramla a starosty Fr. Máňovce zdaří. Tak má Vrčeň od r. 1890 první a nadlouho jedinou společenskou organizaci, od níž se odvíjel společenský a kulturní život obce plných 30 let, než tu vznikla další stejně aktivní organizace - Sokol (1920).

Prakticky bez pomoci obce byl sbor vybaven vším potřebných (3 stříkačkami, hadicemi, žebříky, háky, nosítky, lékárničkou aj.). To vše z vlastní práce sboru. V r. 1921 si sbor vybudoval i hasičskou zbrojnici, dnes krásně renovovanou. Aby sbor mohl rozvíjet i kulturní činnosti, především hrát divadla, bylo postaveno jeviště, k němuž H. Mikeš sám namalovat kulisy a oponu, brzy měl sbor i vlastní knihovnu.

Když se objevily motorové stříkačky, které znamenaly odstranění těžké dřiny při ručním pumpování, brzy jednu měli i vrčeňští hasiči. Dlouho bychom mohli povídat o tom, jak se rozvinul zásluhou sboru za vedení H. Mikše i kulturní život v obci.

Do německé okupace tu bylo hasiči sehráno na 50 divadelních her, sbor uspořádal na 50 plesů, kde hrála hasičská kapela, přes 30 slavností, veřejná cvičení i v sousedních obcích, koncerty, lampiónové průvody, maškarní průvody (tato tradice u nás žije dodnes), se Sokolem byly pořádány pravidelné oslavy M. Jana Husa s ohněm na Hájku.

Sám H. Mikeš vyvíjí všestrannou činnost a je příkladem ostatním: má zásluhy na zřízení hasičské župy v Nepomuku, je dlouholetým župním dozorcem, je iniciátorem založení hasičských sborů v sousední Žel. Huti, ve Čmelínech, v Budislavicích, cvičí sbory v Čečovicích a Radošicích, zřizuje pohřební pokladnu a hasičský podpůrný fond, pomáhá sbírkami, vdovám a sirotkům po hasičích. To není zdaleka vše - zřizuje odbor Ústřední matice školské, sbor přispívá Českému srdci, účastní se Všeslovanského hasičského sjezdu v Praze r. 1908. Přímo v obci má sbor zásluhu o první osvětlení obce petrolejovými lampami, k výzdobě obce, jejíž náves zkrášlují staleté lípy (po r. 1700) a tzv. Rudolfovy lípy u školy z r. 1880 (řada lip od školy dolů k silnici), je r. 1908 a z iniciativy H. Mikše vysázena lipová alej Svatopluka Čecha při cestě na hřbitov. K úctě ke stromům jsou občané vedeni i vysázením třešní na Vinné hoře, třešňová alej zdobí silnici k Sv. Vojtěchu, třešňovka vzniká i na vrchu Morávka u Čečovic.


Blátivá náves je z popudu Mikše upravena - kanalizace odvádí vodu od kostela pod silnici.

Dobrá přátelská spolupráce H. Mikše s G. Kramlem přináší ovoce i v podpoře školy - sbor pomáhá příspěvky na školní pomůcky, před 1. svět. válkou je za pomoci Mikše zahájena (r. 1902) i stravovací akce. Mikeš s Kramlem obešli okolní obce, uspořádali sbírku potravin (mouky, hrachu, brambor, sádla…) a pro potřebné děti se pak vyvařovalo ve Staré hospodě.

A to ještě není vše, co souvisí ve Vrčeni s osobností H. Mikše. Již v r. 1896 zřizuje Mikeš ve svém domě Spořitelní a záložní spolek pro Vrčeň a okolí (Kampeličku), kde je dlouholetým pokladníkem, a r. 1902 Hospodářský spolek, který nakupuje a půjčuje zemědělské stroje, které jsou rolníkům tehdy nedostupné (mlátičku, sečku, trakárky na setí jetele). Stroje byly umístěny v budově na konci vsi (dnešní domek Pavelců) a byly bohatě využívány. Tak sbor připíval k pokroku a omezení dřiny na vsi.

Za 50 let, kdy byl vrčeňský hasičský sbor pod vedením H. Mikše, se stal neodmyslitelnou součástí obce a získal si neocenitelné zásluhy o život lidí v ní. Když pak od r. 1920 přibyl v obci Sokol, obě organizace vždy šly ruku v ruce, nikdy proti sobě, protože měly stejný cíl: vést celou obec i okolí po cestě vpřed. Za to děkujeme Kramlům i Mikšovi, osobnostem na jaké neměla štěstí každá obec.

Zásluhy H. Mikše, pověst vynikajícího veřejného pracovníka, došly ocenění za 1. republiky, když sám prezident T.G. Masaryk zaslal H. Mikšovi blahopřejný dopis k sedmdesátinám (1993) a když mu byl nabízen poslanecký mandát, H. Mikeš tuto poctu odmítl - nerozumí prý politice a potom - vzdálil by se z Vrčeně.

Po sedmdesátce byl H. Mikeš raněn mrtvicí, když se chystal na cestu do Nepomuka k složení přísahy. Nemoc pak ukončila jeho život 15.12.1939.

Památka H. Mikše je dodnes ve Vrčeni živá. Věříme, že bude žít i po nás, za dalších pokolení, pokud bude žít ve Vrčeni duch Mikšů a Kramlů.

Mezi osobnosti na něž bychom v naší obci neměli zapomínat, patří i další dva učitelé, kteří na vrčeňskou školu nastoupili krátce po r. 1900, v obci působili dlouhou řadu let a svou činností ve škole i mimo ni se zapsali do novodobé historie Vrčeně. Jsou to učitelé Karel Bouše a Václav Ptáček.

Autor: Webmaster

[Nahoru ↑]







eGovernment QR



Základní škola Vrčeň
Mateřská škola Vrčeň
SDH Vrčeň