verze pro tisk

Jaromír Kraml

9. únor 2008
Jaromír KramlJaromír Kraml

(* 6.1.1900 - † 1.4.1974)

Jaromír Kraml, syn Gustava A. Kramla, od jehož narození uplyne v příštím roce 100 let.

On celým svým životem potvrdil platnost úsloví, že jablko daleko od stromu nepadle. Také on se zapsal zlatým písmem do kulturních dějin Vrčeně, ale navíc i Dvorce, kde prožil po odchodu otcově do důchodu (v r. 1927) větší část života. I Nepomuk na něho vzpomíná jako na agilního kulturního pracovníka, který i tam zanechal po sobě trvalé stopy.

I Jaromír jako jeho otec měl hudební nadání, i on zdědil lásku k divadlu i snahu pracovat pro rozvoj společenského a kulturního života ve svém okolí.

Ke kulturní práci pro náš kraj veden od malička příkladem svých rodičů, kteří zaseli do jeho srdce zárodky lásky k rodnému kraji, vlasti, její kráse i historii, k lidem tu žijícím a většinou tvrdě pracujícím.

Od dětství ho otec muzikant tělem i duší a matka pěvkyně vedli k lásce k hudbě a zpěvu. Naučil se postupně na housle, kontrabas, citeru a kytaru, byl výborným zpěvákem, v dospělosti s krásný barytonem.

Rozhodující vliv na chlapeckého Jarku měly studie na reálném Gymnáziu v Domažlicích (měl tu strýce), kde pobyl 8 let až do konce 1. světové války.

Na vnímavou duši mladého studenta silně působil pobyt v duchovním středisku Chodska, kde žila památka na J. Sladkého Kozinu a na pobyt B. Němcové. V těch letech tu působí chodský bard Jindřich Jindřich, spisovatelé J.Š. Baar, J. Vrba, Arcichod J.F. Hruška, dožívá se tu na pozvání J. Jindřicha poslední léta života veliký český básník Jar. Vrchlický, "kníže českého Parnassu", kterého mladý student vídal posedávat na sluníčku u podloubí na domažlickém náměstí.

V Domažlicích prožíval student 1. světovou válku, tady maturoval na poslední rakouské válečné univerzitě. Nerad se loučil s místy, kde prožil kus svého mládí, odnášel si odtud lásku k B. Němcové a nekorunovanému králi Jindřichu Jindřichovi, s nímž udržoval později přátelské styky.

Plných 40 let pak byl zaměstnán jako úředník na ředitelství Stát. drah v Plzni, kam denně dojížděl ze Dvorce. Říkal, že na cestách do Plzně a zpět najezdil tolik, že by objel 20x kolem rovníku. V té době počal rozvíjet širokou, mnohotvárnou veřejnou činnost.

V r. 1920 je vedoucí osobností při založení vrčeňské jednotky Sokola, kde byl pak vzdělavatelem a dlouholetým starostou. Za něho se stal Sokol spolu se Sborem dobrovolných hasičů spoluorganizátorem kulturního života ve Vrčeni, který obohatil více než 300 akcí (320) do nacistické okupace a likvidace Sokola (přednášek, besídek, akademií a večírků, 68 divadelních představení, 41 loutkových her, 37 plesů a šibřinek, 65 veřejných vystoupení, 22 výletů). Úctyhodná činnost Sokola za čtvrt století, kdy stál Jaromír Kraml v jeho čele.

Prací ve vrčeňském Sokole ovšem zdaleka Kramlova činnost nekončila. Své hudební vlohy uplatňovat v nepomuckém pěveckém spolku "Smetana". Svou lásku k hudbě a divadlu projevoval ještě jako režisér desítek náročných divadelních her i jako vynikající herec. Vystoupil ve více než 80 činohrách, operách, operetách nejen ve Vrčeni, Dvorci a Nepomuku, ale i v pražské Uranii, v Kralupech, Roudnici, Ústí na Labem, v Plzni, Žinkovech, Kasejovicích. A vždy v čelných úlohách a s profesionální virtuozitou.


Co jen tady je skryto úžasné práce při studiu desítek rolí, pěveckých árií, kolik večerů jen obětoval této své lásce. Těch lásek měl Jaromír více a všem se vždy plně věnoval. Rád cestoval, aby poznal jak krás našeho domova, tak i cizích zemí. Prošel snad všechny kraje v republice, v cizině navštívil Francii, Německo, Rakousko, Belgii, Anglii, Jugoslávii. A poznatků z cest a studia regionální historie pak bohatě využíval při četných zájezdech, které organizoval. Jinou životní láskou byly také myslivost a rybářství, vyplývající z lásky k přírodě. Myslivosti se věnoval v Lidové myslivecké společnosti Štědrý ve Vrčeni, kde zastával funkce jednatele, kulturního referenta, v okresní organizaci byl oblíbeným učitelem myslivecké zoologie a ochrany zvěře, zkušebním komisařem při mysliveckých zkouškách, navíc organizoval hony pro cizince. Zálibu měl i v rybaření, byl místopředsedou v ryb. spolku v Nepomuku a členem oblastní pobočky Českého svazu rybářů v Plzni. Jako občan Dvorce, který později splynul s Nepomukem, i tady vyvíjel bohatou činnost - stal se jedním ze zakládajících členů Vlastivědného muzea v Nepomuku, podílel se na založení a řízení nově vzniklé sokolské jednoty ve Dvorci, členem školské a kulturní komise, předsedou Sboru pro občanské záležitosti a členem MNV Nepomuk - Dvorec.

Nedílnou součástí jeho kulturního působení jsou i jeho pokusy v literární práci. V plzeňském tisku byla uveřejněna série povídek, humoresek, črt a příležitostných článků, psal i různé scénky, výstupy, texty sokolských šibřinek, pohádky pro loutkové divadlo vrč. Sokola, připravil desítky přednášek a proslovů na veřejných vystoupeních, oslavách, pohřbech.

Tiskem mu vyšla v tiskárně A. Ouřady v Přešticích i knížečka povídek, črt a humoresek pod názvem "Všehochuť". Škoda, že mu vypětí duševních sil, ve kterém musel stále žít, nedovolovalo, aby se věnoval více literárním pokusům.

Ale zdá se, že mu tato přemíra aktivity neubrala na optimismu a elánu. Vždyť se jako šedesátník, čerstvý důchodce, s plnou energií pouští do stavby rodinného domku ve Dvorci.

Nechce se věřit, že tohle vše mohl vykonat jeden člověk a přitom si zachovat dostatek elánu, svěžesti a optimismu a ještě jej rozdávat.

Když J. Kraml zemřel nečekaně v 74 letech, odešla v něm opravdu výrazná osobnost, která se nerodí každým rokem. Osobnost, která vtiskla něco charakteristického, neopakovatelného snad celému myšlení a cítění lidí našeho kraje.

Jak to řekl J. Markvart nad Kramlovou rakví při posledním rozloučení: "V každém z nás zůstalo něco z toho, co po celý život tak marnotratně J. K. rozdával - třeba jen drobný kamínek, ale u všech z nás je z toho v souhrnu na pěkný pomník, který si J. K. postavil v srdcích nejen nás Vrčeňáků, ale i lidí z celého kraje."

Autor: Webmaster

[Nahoru ↑]







eGovernment QR



Základní škola Vrčeň
Mateřská škola Vrčeň
SDH Vrčeň