verze pro tisk

P. Karel Vondruška

9. únor 2008

Mezi osobnosti, které spolu s G. Kramlem a dalšími obětavci probouzeli Vrčeň na konci 19. a na počátku 20. století, patří bezesporu i dlouholetý farář vrčeňský farář P. Karel Vondruška.

Pocházel z Hluboké nad Vltavou, kde jeho otec byl porybným knížete Schwarzenberka a při výkonu služby - při povodni utonul. Zůstala po něm vdova s 9 dětmi. Kníže dojat osudem početné rodiny vydal příkaz, aby pozůstalá rodina byla zaopatřena a dětem aby bylo umožněno studium na účet jeho panství.

A tak 8 dětí utonulého porybného vystudovalo, mezi nimi i 3 hoši, kteří potom přišli do našeho kraje. Dva z nich studovali bohosloví - Karel, potomní kaplan a farář vrčeňský a František, třetí hoch - Felix-Adam se stal profesorem chemie na plzeňské II. reálce.

Nejstarší Karel už za studií na českobudějovickém gymnáziu Jana Valeriána Jirsíka získal obdiv svých profesorů pro svou píli, studijní schopnosti a zájem o přírodní vědy, zvláště botaniku a fyziku a také pro své literární sklony.

I my jsme ho později znali jako vysoce vzdělaného, stále se vzdělávajícího člověka, hluboce lidského, snášenlivého a spravedlivého, silně sociálně cítícího, protože vyšel z prostých lidových kořenů, na něž nikdy nezapomněl.

Jeho kněžská dráha nebyla složitá. Přišel k nám jako novosvěcenec v r. 1896. Stal se kaplanem za faráře Jana Topičovského a kaplanoval tu 12 let až do smrti Topičovského, po krátkém působení na prádelské faře se k nám vrátil - od r. 1908 už jako farář. V této hodnosti tu prožil ještě plných 30 let, až do odchodu na penzi v r. 1939. Celkem tu mezi farníky prožil 42 let. Za tu dobu cele srostl s naším krajem a jeho lidmi. Neměl to zrovna lehké - farní osada vrčeňská je rozsáhlá a činnost vrčeňského kněze byla opravdu bohatá: bohoslužby a církevní slavnosti, pohřby, křtiny, svatby, k tomu vyučování náboženství na 4 školách (Vrčeň, Sedliště, Čečovice, Čmelíny), cesty k umírajícím do 10 obcí za každého počasí pěšky. K tomu zpočátku i přednášky v mladém ještě hasičském sboru, spolupracoval s G. Kramlem, H. Mikšem a spolu s učiteli K. Boušem a V. Ptáčkem přispívali ke kulturnímu vzestupu Vrčeně.

Svými osobními vlastnostmi - dobrotou, lidskostí, nenáročností a skromností i pochopením pro druhé si získal úctu i lásku osadníků. My staří jsme tyto vlastnosti dobře poznávali už ve škole, při vyučování náboženství, při křtinách a také na farní zahradě, kde znamenité hrušky byly každoročně lákadlem i kořistí vesnických chlapců. Pan farář o tom věděl, ale ve své bezbřehé dobrotě nikdy klukům radost nepokazil.

Málo se ví o tom, že zájem p. faráře o fyziku jej přivedl k tomu, že se stal i vynálezcem. Jeho vynález ale neladil s jeho posláním duchovního. Vynalezl totiž v té době nejmodernější, přesnou vojenskou pušku. Na svůj vynález získal i patent v 8 zemích, mimo jiné i v Číně. V tehdejším Rakousku svůj vynález patentován neměl, neboť neměl na vysoké poplatky spojené s řízením o patentu.

Model jeho pušky zhotovili v dílně u Járů v Huti. Vynález upadl v zapomenutí. Model pušky byl až do odchodu p. faráře uložen na farní půdě, a byl pak zlikvidován.

Už tu bylo řečeno, že p. farář K. Vondruška měl literární a umělecké sklony. Ve volných chvílích psal, jeho fejetony, ve kterých mistrovsky vykreslil různé typy našich lidí, se objevovaly po dlouhá léta v různých časopisech, kalendářích, od r. 1930 zejména ve Farním věstníku. Škoda, že jeho literární práce jsou beznadějně roztroušeny a často podepisovány jiným jménem. Sebrány by vydaly na pěknou knížečku, která by měla cenu pro milovníky našeho kraje.

Stejné literární vlohy měl i jeho mladší bratr - profesor Felix Adam Vondruška, který psal nejen fejetony, ale i drobné povídky, romány a verše, psal i literární kritiky.

Ten zdědil i po bratru Karlovi jeho domek ve Dvorci, když ten 2.10.1954 po bohatě naplněném životě v požehnaném věku 84 let zemřel.

Oba bratři nalezli poslední odpočinek u západní zdi vrčeňského hřbitova. S nimi tu odpočívá i jejich sestra Františka, která byla dlouhá léta farskou hospodyní u bratra Karla. A tak na vrčeňském hřbitově odpočívají celkem tři sourozenci Vondruškovi. S Vrčení je spojeno i jméno 4. Vondrušky, kněze Františka, který přišel v r. 1911 na vrčeňskou faru jako kaplan k bratru Karlovi, ale zakrátko odešel do Blovic.

Plných 60 let už uplynulo od odchodu p. faráře K. Vondrušky z Vrčeně, mnoho věcí bylo zatím zaváto pod nánosem zapomnění v našich myslích. Ale p. farář Vondruška v nich žije dosud v živých barvách.

Dále nesmíme zapomenout na ty vrčeňské občany, kteří se neváhali za 1. svět. války přihlásit do československých legií, v jejich řadách pak bojovali za porážku Rakouska-Uherska a mají zásluhu o vytvoření svobodného Československa.

Ve Vrčeni jsme znali tři legionáře, rodáky vrčeňské: ruského legionáře, pozdějšího generála Josefa Palackého, italského legionáře Václava Růžičku a Františka Martínka, rovněž ruského legionáře. O nich bychom tu chtěli vyprávět, pokud se o nich zachovaly zprávy. Všichni odpočívají na vrčeňském hřbitově všech si stejně vážíme, třebaže jeden z nich dosáhl v osvobozené republice významného postavení, zatímco ostatní dva zůstali prostými občany a v legionářské uniformě jsme je vídali jen při slavnostních příležitostech.

Autor: Webmaster

[Nahoru ↑]







eGovernment QR



Základní škola Vrčeň
Mateřská škola Vrčeň
SDH Vrčeň