Kronika Vrčeně: I. část (1946-1965)

2. březen 2012

1946-1952

Při ustavující schůzi byl zvolen předsedou opět Václav Růžička 73, místopředsedou Jan Vaník 91, pokladníkem Vojtěch Vávřík a členy rady MNV Vojtěch Šůs, František Kuchynka a Josef Dienstbier.

Počátkem července 1946 byl dohodou mezi politic. stranami nově upraven MNV. Tak zvaný upravený MNV měl opět 15 členů a sice:

Za KSČ. Jan Vaník, Jan Chodora 104, Frant. Kuchynka, Bohumil Burda, Vojtěch Vávřík, Vojtěch Šmíd a Jaroslav Müller.
za lidovou stranu František Vobliza 28, Josef Kadlec 4 a Jan Polívka,
za sociál. dem. stranu Josef Dienstbier,
za národ. sociál. stranu Václav Růžička, Jaroslav Markvart, Vojtěch Šůs a Josef Bartoš.

Při ustavující schůzi byl předsedou opět zvolen Václav Růžička, místopředsedou Jan Vaník.

K další změně ve složení MNV došlo po únorovém vítězství pracujícího lidu v ČSR. Z dosavadních členů resignovali na své funkce dosavad. předseda Václav Růžička a František Vobliza. Za F. Voblizu byl do MNV jmenován akčním výborem Ladislav Chodora, který byl zvolen jeho novým předsedou.

Tento nově upravený MNV měl za úkol provést řadu skutečně revolučních změn v obci, zejména likvidaci soukromých živností a přípravu půdy pro socializaci vesnice.

K další změně ve složení MNV došlo po volbách v r. 1950. Zvoleni tehdy byli: Ladislav Chodora, Jan Vaník, Tomáš Chodora, Jos. Kuchynka, Jos. Vobliza, Vojtěch Vávřík, Vojtěch Chudáček, Vojtěch Houška, Václav Klabouch, Jan Polívka, Alois Straka, Milena Manová, Vojtěch Chouň, Josef Bartoš a Marie Fialová.

Při ustavující schůzi byl zvolen předsedou opět Ladislav Chodora, členy rady MNV Jan Vaník, Vojtěch Chudáček a Tomáš Chodora.

V roce 1949 byla vydána zákonná opatření dle nichž matriky přecházejí z působnosti církví do rukou občanské veřejné správy a za tím účelem byly při MNV ve větších obcích zřízeny matriční úřady. Současně vešlo v platnost ustanovení o tom, že na území ČSR jsou za právně platné uznávány jen sňatky uzavřené na matričních úřadech při MNV. Přitom bylo občanům ponecháno na vůli případné uzavření církevního sňatku v kostele po úředním uzavření manželství MNV. Místo dosavadního křtu novorozeňat byl zaveden povinný zápis novorozenců do stát. matriky při MNV. Při tomto zápisu si rodičové dítěte určí osobní (dříve křestní) jméno dítěte. Případné provedení církevního křtu dítěte je rovněž ponecháno na vůli rodičů.

První úřední svatba ve zdejší obci byla vykonána v místnosti k tomu účelu upravené v domě čp. 43, kde měla také kancelář zdejší paní matrikářka učitelka Vlasta Máňovcová.

Ke dni 1. září 1950 přestěhoval MNV svou úřadovnu do domku čp. 1 bývalého obchodníka Václava Úbla. Pronajal si zadní (západní) část tohoto domku se vchodem ze dvora. V jedné místnosti zřídil úřadovnu MNV, zavedl telefon a rozhlas. zařízení, druhou upravil dosti přepychově na oddací síň, kde se konaly občanské sňatky až do r. 1960, kdy se MNV s úřadovnou i oddací síní přestěhoval do místností k tomu účelu upravených v budově uprázdněné fary.

V červenci r. 1959 se dosavadní zdejší vikář Václav Klabouch velmi nerad odstěhoval do Čes. Budějovic, kde již před tím byl ustanoven kapitulním kanovníkem. Převzetí této vysoké církevní funkce se velmi vehementně bránil, neboť ve Vrčeni byl velmi spokojen a počítal s tím, že tu svou kněžskou i životní dráhu dokončí. Při té příležitosti nutno po pravdě uznat, že zde po sobě zanechal nejen pověst horlivého kněze ale také veliký kus záslužné práce, která spočívala v tom, že dal do vzorného pořádku všechny církevní památky na území zdejší obce. Za jeho vedení byla především provedena generální oprava kaple sv. Vojtěcha na úpatí Chlumce i přístupové cesty k ní a provedeny četné menší úpravy chrámu sv. Vavřince včetně jeho věže. Také farní budovu dal nově upravit i všechny ohradní zdi a hradby kolem obou farních zahrad dal nově opravit. Sám vše přebral ve velmi zanedbaném stavu. Ve zdejší obci působil od r. 1940 do 1959. I když je pravda, že veškeré úpravy a opravy nedával provádět na účet vlastní kapsy, nutno mu přičísti, že nebyl pohodlný finanční prostředky zaopatřit ať již formou sbírek od farních osadníků či z prostředků státní památkové péče a hlavně sehnat potřebné řemeslníky k provedení oprav. Po jeho odchodu zůstala far. budova prázdná.

V období po osvobození republiky bylo v našem lidu mnoho nadšení, vlastenectví i dobré vůle vykonat dobrou věc, která by se stala výrazem jeho radosti ze znovudobytí svobody národa i jeho touhy po zlepšení vzhledu naší země i života v ní. Lidé nadšeně zdarma pracovali na obnově válkou zničených závodů i zanedbaných objektů, při úpravách obcí apod. a byli ochotni i peněžitými dary pomoci dobrým společným věcem. Zde v obci se staly pomníkem tohoto nadšení a obětavosti lidu úpravy provedené ve školní budově. Především tu byl zřízen vodovod s umyvadly ve všech 5 učebnách, zaveden sem motorový proud se zřízením zásuvky na škol. dvoře pro potřebu řezání dříví, dáno vedení světelného proudu do trubek do zdí i jiné drobné úpravy v hodnotě kolem 80 000 KČS (staré měny) a formou sbírky občanů všech přiškolených obcí i sami zaplatili všechny materiály, které bylo nutno zakoupit. I zdejší rodáci z Ameriky poslali své příspěvky: Vojtěch Kalabza, původem z Liškova 6 000 KČS a bratři Jan a Gustav Voblizovi původem z Vrčeně 28 po 1800 KČS. To byl příspěvek naší obce k velkému množství podobných akcí v celé naší vlasti. Za zbytek peněz po ukončení úprav ve školní budově bylo nakoupeno ještě 6 záchodových mís a splachovacích zařízení, kterých bylo použito při zřizování sociál. zařízení v roce 1962. Bylo to jedno z období našich národních dějin, o kterých je možno říci, že byl bílý den a plno růží kolem.

V roce 1951 byla Janu Vlkovi povolena stavba rodinného domku na parcele č. 693/7. Týž tam v tomto a následujícím roce postavil pěkný rodinný domek a brzy zřídil kolem i pěknou zahradu.

Od 1. září 1952 přešlo zdejší menšinové JZD na III. typ, t. j. se společnou rostlinnou i živočišnou výrobou.

K 1. červnu byla provedena měnová reforma. Spočívala v tom že staré peníze byly obyvatelstvu vyměněny v poměru 1:50 a pro začátek na každou osobu částka 300 KČS v poměru 1:5. Veškeré vklady na vkladních knížkách byly rovněž přepočteny v poměru 1:50. Dne 2. června 1953 již staré peníze neplatily. Současně byly veškeré maloobchodní ceny sníženy v poměru 1 : 5 a v témže poměru byly sníženy také mzdy a platy. Současně byly veškeré vázané vklady prohlášeny za neplatné. K témuž dni byl také zrušen lístkový systém. Měnovou reformou byli velmi postiženi především staří, práce již neschopní lidé. Přišli prakticky o veškeré úspory našetřené na stáří. Stali se z nich rázem žebráci. Proto potom plným právem dostávali a dostávají tzv. sociální důchody ve výši 100 – 150 Kč měsíčně a i tak byli z větší části odkázáni výživou na své děti.

Ke dni 1. října 1953 byl pro zdejší obec ustanoven novým újezdním tajemníkem soudruh Josef Nový, dosud kovář, soukromý živnostník v Čečovicích. Před ním zde vykonával tuto funkci Vojtěch Zahradník rovněž bývalý živnostník krejčí ze Sedliště. Přibližně ve stejné době vykonávali tuto funkci zdejší občané Josef Vobliza 110 v Tojicích a Alois Hanzlík 57 v Klášteře. Újezdní tajemníci byli placeni ze státní pokladny a ustanovoval je okres. národ. výbor na návrh okres. výboru KSČ. Úkolem těchto tajemníků bylo napomáhat v obcích k přechodu vesnice na socialistickou zemědělskou velkovýrobu a řídit ostrý třídní boj vůči těm zemědělcům, kteří se vstupu do zakládaných nebo již založených JZD bránili.

Dnem 1. ledna 1954 převzal stát do své správy veškeré lesy zdejší obce v cel. výměře 130 ha. Týmž dnem stát převzal rovněž les náležící ku zdejší faře o výměře 44 ha i veškeré lesíky, které dosud vlastnily soukromé osoby, většinou zemědělci.

Dne 11.3. 1954 projel zdejší obcí poprvé autobus ČSAD, který od toho dne na nově zřízené lince Nepomuk nádraží – Dožice se zajížďkou do obce Liškova obstarává dopravu cestujících, zejména dělníků k vlakům a opět zpět při cestách do a ze zaměstnání. Neznamená to o nic méně, než že dělníci z Dožic, Čečovic a Liškova ráno vstávají o hodinu později a vracejí se domů o hodinu dříve, při čemž cesty dříve konané pěšky konají nyní v sedě, což je pro ně jistě velkým dobrodiním stejně jako pro školní děti. V krátké době potom začal jezdit i autobus na lince Nepomuk – Zahrádka.

Před uvedením autobusových linek do provozu provedli zdejší občané brigádnicky (t.j. zdarma) některé menší úpravy při jejich tratích obcí jako posunutí tarasu u zahrádky Františka Šefla čp. 31 blíže k domku tak, aby byl vyrovnán výhled a umožněna plynulá a bezpečná doprava osob.

V létech 1954 – 55 byl silniční správou na místě starého nižšího mostu u Nohavic směrem ze Dvorce do Srb vybudován daleko vyšší a širší nový most. Tím bylo také odstraněno nebezpečí zaplavování dvorků a zahrádek domků ležících pod silnicí směrem k Vrčeni, kam do nedávna také tyto domky patřily. Tato skupina domků bývala označována jako Vrčeň 1. Proto tam vrčeňští hasiči konávali pomocnou službu při povodních, zejména při jarním odchodu ledu, který často ucpával nízké oblouky starého mostu.

V létech 1958 – 59 byl na místě nízkého a úzkého kamenného mostu u drážní vodárny mezi Vrčení a Dvorcem zbudován správou silnic nový, vyšší a širší most ze železobetonových panelů. Pískovcová socha sv. Jana Nepomuckého, která stávala na jižní ohradní zdi starého mostu přímo nad říčkou byla přemístěna na vysokou mez pozemku náležejícího k rodin. domku Vladimíru Růžičky čp. 73. Protože také silnice na obou stranách mostu byla vyvýšena, bylo tím odstraněno i známé bláto u vodárny, které až dosud stále trápilo občany z Vrčeně i Dvorce.

V roce 1958 byl ve zdejší obci dobudován společný kravín JZD a svedeno sem kolem 100 dojnic. Až do podzimu t. r. byly dojnice umístěny v několika větších stájích ve vsi – v čp. 16, 14, 28, 52.

V tomto roce prodal MNV bývalou obecní ovocnář. školku Václavu Kotěšovci – čp. 80. Václav Kotěšovec získal domek čp. 80 na Drahách asi darem od své tety Anny Chodorové a nově jej upravil.

Dne 13.7. 1959 vyslovila rada MNV souhlas s rozdělením pozemku o výměře 32,35 aru zahrada a nádvoří kolem bývalé parní pily Jana Růžičky mezi jeho 4 syny jako stavební parcely. Do doby než budou parcely použity ku stavbám, budou manželé Růžičkovi tento pozemek užívat jako záhumenek.

V tomto roce zakoupil MNV pro obec nové rozhlasové zařízení a po předchozím jednání s církevními úřady byly 4 ampliony umístěny v gotických oknech věže zdejšího chrámu.

Dne 6/11 1958 bylo v hostinci u Buriánků ve Dvorci provedeno 1. povinné rentgenologické snímkování obyvatelstva zdejší obce i obcí okolních. Od té doby je tato preventivní péče o zdraví lidu prováděna pravidelně v určitých časových intervalech a je to jistě velmi prospěšné zařízení, které často odhaluje ohrožení životů občanů v době, kdy postižení nic zlého netuší neb menším potížím nevěnují pozornost.

V r. 1959 započal a v r. 1960 dokončil Ladislav Chodora na bývalém farním poli za farní zahradou stavbu pěkného rodinného domku čp. 121.

V neděli o svatovojtěšské pouti vypukl v zeměděl. středisku zdejšího JZD požár dřevěného vepřína. Ustájený dobytek se z větší části podařilo zachránit ale dřevěný vepřín lehl popelem.

Druhý požár zničil v prosinci toho roku střechu 12 roků starého pěkného rodinného domku Jaroslava Sládka čp. 37 na Drahách.

V měsících dubnu a květnu 1960 byly provedeny větší úpravy hasičské zbrojnice i povrchová úprava zdejší návsi před oslavou 15letého výročí osvobození ČSR, 70letého výročí založení hasičského sboru a 40letého výročí založení místní tělocvičné jednoty Sokol. Slavnost uspořádala 10. května místní jednota Svazu protifašistických bojovníků – jednoty ve Dvorci. Účast občanů kolem 1200.

Revoluční změny v životě venkovského lidu.

V létech po roce 1948 po únorovém vítězství dělnické třídy docházelo k postupné likvidaci všech živností jako podniků kapitalistického charakteru jak na území celého státu, tak i ve zdejší obci. Před tímto letopočtem bývaly ve zdejší obci 2 mlýny (čp. 16 a 52), parní pila Jana Růžičky, 2 soukromí obchodníci (Kvarda a Úbl), 2 pekaři (Boltík a Bouše), 2 hostinští (B. Brabcová a Chodora), 2 holiči, 2-1 obuvník (V. Kotěšovec), 1 truhlář, 2 koláři (Frühaufové), 1 kovář (Mařík), 1 švadlena, 2 pánští krejčové (J. Chaloupek a Vojtěch Šmíd), 1 cukrář a 1 zahradník. Všechny tyto živnosti byly postupem času likvidovány. Některé, jako mlýny a parní pila, byly uzavřeny úřední cestou zákazem dalšího provozu, ostatní pak cestou dobrovolnosti, omezováním a znemožňováním dal. provozování. Poslední 2: truhlář Žitek a holič Markvart přeměnili své živnosti v provozovny MNV, stali se jeho zaměstnanci a odvádějí do jeho pokladny výnosy svých malých provozoven.

Obyvatelstvu z toho vyplynuly snad nějaké výhody, ale i nevýhody. Přestala vůbec konkurence. Zákazník má možnost nakupovat jen v podnicích Jednoty. Je – li spokojen, je dobře, není- li spokojen, může se třeba i zlobit, ale přijít musí stejně znovu, ke kováři se chodí do Sedliště apod.

Po uzavření 2 místních mlýnů měli zemědělci možnost semlít obilí ve mlýně (býv. Šmerákově ve Dvorci) ale asi po 3 letech byl i tento mlýn pro selské mletí uzavřen a od té doby (asi 1955) mohou i zemědělci mouku jen nakupovat. Tak současně zaniklo i pečení samožitného domácího chleba a postupem doby zmizely i pece, které často zabíraly velké části kuchyň v domácnostech zemědělců.

Shrneme-li všechny, revolučním způsobem provedené změny a zásahy do života venkovského obyvatelstva, zbývá otázka: „Žije se po provedených revolučních změnách lépe nebo hůře než dříve?“ Odpověď je naprosto jasná: Život se změnil pro naprostou většinu obyvatelstva k lepšímu. Zejména pokud jde o manuelní práci, bylo ji odstraněno tolik, že je život téměř k nepoznání. A kdyby současná, zejména mladá generace pracovala alespoň z poloviny poctivě a svědomitě jako její otcové a dědové, museli bychom žít všichni ještě lépe. Nelze ovšem jednoznačně přikládat zásluhy jen politické revoluci. Jistě nemalou měrou přispěla ke mnohým změnám k dobrému také a především vědeckotechnická revoluce, která v současné době probíhala a probíhá v celém světě a v mnoha západních zemích daleko rychleji než u nás. V tomto ohledu jsme do určité míry zaostali za mnohými zeměmi, se kterými jsme až do 2. svět. války drželi krok. Snad to bylo také tím, že jsme se museli přednostně zabývat politickými úkoly přeměny naší společnosti na společnost socialistickou.

Po únorovém vítězství lidu 1948 bylo jasné, že socializace bude dále postupovat a že dojde k likvidaci soukromých zemědělských podniků a půda jako výrobní prostředek v zemědělství přejde do socialistického sektoru. Rád bych, aby pro příští generace zůstal zachován alespoň obraz o tom, jaké bývaly zde poměry před přechodem vesnice k socialistické velkovýrobě. Před rokem 1950 bylo ve zdejší obci 18 – 20 větších zemědělských podniků a daleko více drobných podniků o výměře zemědělské půdy od ½ 5 ha. Obyvatelstvo se v převážné většině živilo zemědělstvím. I v rodinách místních továrních dělníků a železničářů bylo chováno drobné hospodářské zvířectvo jako kozy, husy, slepice a králíci. Ve větších podnicích obstarávaly potažní práce koňské potahy, kterých tu bývalo kolem 15 párů, ostatní chalupníci a domkáři obstarávali tyto práce potahy kravskými, kterých tu bývalo kolem třiceti párů. V době před 1. světovou válkou bývaly ve větších usedlostech téměř výhradně potahy volské, jen ve mlýnech čp. 16 a 52 bývali koně. Ve zdejší obci totiž nebývali sedláci, ale mimo 2 mlynáře jen chalupníci a domkáři. Sedláci z okolních vesnic s úrodnější půdou říkávali vrčeňským chalupníkům posměšně vrčeňští bobkaři. Nepatřili mezi sedláky nikoliv pro malou výměru půdy, ale především proto, že hospodařili na půdě většinou z hrubovního písku, která dávala , menší výnosy. Až do 1. světové války pěstoval zde pšenici jen mlynář v lukách.

Největší výměra zemědělské půdy bývala při zdejší faře. Připočteme-li k tomu 44 ha farního lesa, nebudeme se divit, že se mezi kněžími i lidem říkávalo, že vrčeňská fara je lepší než českobudějovické biskupství. Největší příjem míval zdejší pan farář z lesa. Proto také pan děkan Vondruška, když již byl starý a vyučování náboženství na zdejší i okolních školách svěřil paní katechetce, do školy v Čečovicích chodil stále sám a říkával: „Nohy já mám jako generál feldmaršál a při každé cestě do Čečovic se vždy zajdu podívat do farního lesa, zdali snad mi tam sousedé „nepřisazují“. Pan farář Vondruška brzy po svém nástupu do funkce faráře veškerou farní zemědělskou půdu rozpachtoval mezi chalupníky a domkáře a pobíral od nich nájemné většinou v peněžitých dávkách.

Nejlepší hospodářství v obci bývalo při mlýně v lukách (čp. 52), kde bývala veškerá půda soustředěna kolem samého mlýna a všechna půda naplavená a úrodná (pšeničná). Také louky byly v těsném sousedství mlýna a i když vlhké, nikoliv bahnité s kyselou pící. Bylo to malé království, které bylo přímo stvořené pro pokusnictví a šlechtitelství. Žel, že majitelé mlýna soustřeďovali svou pozornost více ke mlýnu a hospodařili jen jako v ostatních hospodářstvích v obci. Ostatní zemědělské podniky v obci skýtaly sice hodně práce, ale daleko menší výnosy. Tak třeba při usedlosti čp. 28 – Vobliza, byla sice velká výměra/asi 17ha/ půdy ale jen samá písčitá a vůbec žádná půda vhodná k pěstování pšenice. Louky měl tu hospodář jen bahnité s kyselou pící semeništěm motolice (plovatka bahenní). Někteří chalupníci měli při daleké menší výměře i menší práci větší výnosy.

V roce 1949 byl v obci učiněn 1. pokus o založení jednotného zeměděl. družstva. Místní nár. výbor vyzval všechny zemědělce, aby si vzájemně vypomohli při žňových pracích. Do vsi přijeli traktoristé státní traktorové stanice se samovazy, které velmi usnadnily žňové práce zemědělců. Stejně se zemědělcům, zejména drobným líbilo, když jim traktoristé z STS vyvezli hnůj na vzdálená políčka za přijatelnou cenu, ale do družstva se t. r. nepřihlásil nikdo, i když členové míst. organizace KSČ opravdu velmi agilně agitovali.

Mimo agitaci mezi drobnými zemědělci byl ovšem hlavním nástrojem psychologicko-ekonomického tlaku směřujícímu k socializaci vesnice ostrý až nelítostný třídní boj vůči větším a středním rolníkům. Ten se projevoval hlavně v rozpisu plánovaného množství hospodářského zvířectva a povinných dodávek obilí, masa, mléka i vajec. Rozpis povinných dodávek byl prováděn třídně tak, aby větší a namnoze i střední rolníci dodávky splnit nemohli. Při nesplnění dodávek následovaly ovšem velké pokuty, které vyměřovali okresní národní výbory i jiná opatření, která směřovala k znechucení samostatného hospodaření rolníkům (nesměli si zabít vepře a jiné). Jako nejtvrdší forma třídního boje vůči větším zemědělcům bylo násilné vystěhování z obce, spojené se zákazem pobytu na území okresu. Mnoho zemědělců prožilo v padesátých letech také období po ukončení podzimních prací (zimní období) ve vězení. Větší mechanizační prostředky, kterými si větší zemědělci chtěli ulehčit práci jim byly odebírány, aby se jim znechucovalo i znemožňovalo hospodaření. Zde ve Vrčeni byl odebrán samovaz, který si společně koupili Jan Baroch čp. 16, František Vobliza a V. Chouň. V sousedních Tojicích byla rolníku Balíkovi odebrána nová čistící mlátička, kterou ještě neměl zaplacenu a musel její cenu doplácet ještě v době, kdy již ji dávno neměl. ONV přidělil tuto mlátičku v r. 1951 tehdy již založenému menšinovému JZD ve Vrčeni, kde za pouhé dva roky byla neodborným zacházením zničena. Původní majitelé dostali za odebrané stroje jen potvrzení o jejich předání. Budiž tu po pravdě a ku cti zdejších komunistů konstatováno, že ve zdejší obci i když se vstupování zemědělců do JZD neobešlo bez psychologicko-ekonomického nátlaku, nebylo použito nejdrastičtějších prostředků vystěhování a věznění. Patří jim dík a uznání za to, že tuto práci zde provedli jednak přesvědčováním a hlavně vydatnou pracovní výpomocí pomalu se rozšiřujícímu JZD.

Přesvědčování se se vší upřímností zúčastňoval i pisatel těchto pamětí. Nečinil to proto, že si to chtěl žehlit u komunistů, ale proto, že byl věrným synem selského rodu, byl přesvědčen o správnosti přechodu na zeměděl. velkovýrobu jako jediné cesty k větší produktivitě této práce a osvobození zemědělců od jejich těžké manuelní dřiny.

I ve zdejší obci se však účinky třídního boje vůči zemědělcům velmi markantně projevily. Po roce 1948 byli někteří z řad zemědělské mládeže proti své vůli zařazeni do průmyslu a poznali, že i tam je chleba o dvou kůrkách a daleko snáze k vydělání než na vlastních polích a nikdo je více do zemědělství nedostal. Po jejich příkladu při velmi chudých počátečních výdělcích v JZD nastal hromadný útěk mládeže ze zemědělství do průmyslu, neboť v mnoha JZD si družstevníci vydělali za den sotva tolik, kolik pracující v průmyslu za 1 hodinu práce. Tak se stalo, že jsou ve zdejší obci zemědělci téměř na vymření. Nejmladší zdejší družstevníci Jaroslav Baroch čp. 52 a František Fiala pracují v opravářské dílně v Sedlišti a jen Bedřich Houška je zde traktoristou. Jinak tu pracují v zemědělské výrobě jen dědečkové a babičky. To je ovšem zjev nikoliv ojedinělý, ale všeobecný a v blízké budoucnosti čeká vedení našeho státu velmi mnoho starostí s tím, jak znovu osadit vylidněné zemědělství.

Jednotné zemědělské družstvo zde bylo založeno 26. srpna 1951. Bylo to družstvo 2. typu jen se společnou rostlinnou výrobou, přičemž se o výnosy družstevní výroby družstevníci dělili dle výměry vnesených pozemků. Živočišnou výrobu si vedl každý družstevník sám. Prvními družstevníky byli někteří příbuzní členů KSČ jako Jan Růžička penzista ČSD, Barbora Čekanová, Anna Houšková, Marie Vaníková, Marie Koželuhová, Václav Beránek (Hataj) a Jaroslav Baroch čp. 52. Prvním předsedou byl Václav Beránek, který vstoupil do družstva proto, že byl bezdětným vdovcem, sám v chalupě a zemědělské práce na svých pozemcích nikterak zastat nemohl. Protože družstvo za velmi vydatné pomoci členů KSČ hospodařilo také na obecních a některých farních pozemcích, objevily se i velké přebytky zrna, suché píce i slámy. Tyto byly dány do vínku družstvu, když přešlo na III. typ i se společnou živočišnou výrobou.

V začátcích družstva byly hektarové výnosy plodin velmi nízké. Způsobila to řada činitelů: přechod z mělké orby na hlubokou, vyoráním velké vrstvy neprohnojené spodiny, narušením osevních postupů při scelování políček i nedostatkem statkových i průmyslových hnojiv. Teprve po provětrání a prohnojení hluboko zorané půdy a ustálení osevních postupů začaly hektarové výnosy opět stoupat.

Stejně zlá byla v počátečních letech i situace v živočišné výrobě. Zde velmi zle působilo direktivní plánování shora. Bez jakékoliv bilance krmiv dostávali i družstevníci plány zástavu jednotlivých druhů hospodářských zvířat. V době zkrmování zelené píce to ještě šlo. Dokonce se i překrmovalo bílkovinami. Hůře bylo v zimním období. Po několik let se zde opakoval stejný zjev, že k Novému roku byly půdy téměř prázdné, potom zkrmovala téměř výhradně sláma. A tak se stávalo, že ve stájích, kde stál na podzim slušný dobytek, bývaly na jaře jen vyhublé kostry potažené kůží. Nejhůře se to projevilo hlavně u dojnic, které i když velmi skromně, přece trochu produkovaly mléko. Docházelo tu k nadměrnému úhynu následkem avitaminosy. Velmi zlé následky tohoto období, kdy v zimních měsících dostával dobytek sotva krmné dávky záchovné a vůbec nic na produkci se projevily také na kvalitě mladého dobytka určeného k chovu. Dojnice s roční dojivostí 1000-1200 lmléka nebyly v té době vzácností. Kdyby se byla na základě bilance krmiv na podzim část dobytka odprodala, mohlo být více mléka i masa a na jaře se zástavem telat mohl stav dobytka doplnit. Teprve pěstování kukuřice na siláž přispělo k zlepšení živočišné výrobě.

Po sklizni r. 1952 vstoupili do místního JZD následkem psychologicko-ekonomického tlaku větší zemědělci Miloslav Baroch čp. 16, Vojtěch Chouň a Josef Mašek. To byli první skuteční hospodáři, kteří byli výživou svých rodin závislí jen na výsledcích hospodaření družstva. Vojtěch Chouň jako střední rolník byl hned zvolen jeho předsedou a M. Baroch se stal jeho nejaktivnějším pracovníkem. Po jejich vstupu přešlo družstvo hned na III. typ i s živočišnou společnou výrobou a začalo se pomalu rozvíjet. Již v roce 1954 vyplácelo družstvo (s doplatky) za 1 pracovní jednotku 19 Kčs a dávalo k tomu naturálie: 2 kg chlebového a 0,80 kg krmného obilí a 3 kg brambor. To již spolu s výnosem záhumenkového hospodářství dávalo možnost slušného živobytí.

Záhumenkové hospodářství spočívalo v tom, že si každý zemědělec při vstupu do družstva ponechal ze svých dojnic jednu, samozřejmě tu nejlepší, pro kterou dostával příděl zeleného krmení na blízkém honu JZD s dobrým porostem, takže obyčejně ještě část usušil, k tomu dostal příděl suché píce dle množství odpracovaných pracovních jednotek, byly mezi záhumenkáře rozděleny i velké svahovité meze, kde si sklízeli suchou píci. Připočteme-li k tomu ještě seno ze zahrad, nebudeme se divit, že v době, kdy dojnice v JZD žraly téměř jen slámu, záhumenkové krávy žraly samou dobře usušenou zelenou píci a také dávaly dosti mléka. Vedle toho dostal každý družstevník 50 arů dobrého pozemku k soukromému hospodaření. Protože záhumenkáři vedle dojnice chovali ještě 1-2 vepře a dost drobného zvířectva (slepice, husy, kachny a králíky), své záhumenky velmi bohatě hnojili statkovými i umělými hnojivy, včas obdělávali a sklízeli, docilovali podstatně vyšších výnosů než družstvo. Tak se staly záhumenky u mnohých družstevníků hlavním zdrojem jejich příjmů a těm, kteří ve družstvu skutečně naplno pracovali vedlo se již lépe než soukromě hospodařícím rolníkům. V roce 1957 byl proveden generální útok na vesnici. V tomto roce byla ustanovena JZD snad ve všech vesnicích, kde dosud ustavena nebyla. Ve zdejší obci vstoupili do družstva téměř všichni zemědělci, kteří dosud samostatně hospodařili. Mimo zůstalo jen několik těch nejmenších, většinou starých a téměř práce neschopných (Jaromír Ceplecha, důchodce ČSD, Alois Křišťan, nemocný dělník, Jaroslav Müller, jednoruký dělník a Josef Beránek, dělník), proti kterým nebylo možno uplatnit psychologicko-ekonomického tlaku. I tak byla zde socializace vesnice zhruba dokončena.

Při vstupu do JZD musel každý zemědělec vnésti do společného hospodaření počet kusů dobytka, který mu byl úředně pro tento rok plánován, mimo 1 krávu, kterou si zvolil a ponechal jako záhumenku. Kromě toho musel družstvu předat z vlastní sklizně určená množství osiv a sádí včetné jetelového semene, která byla vypočtena dle výměry vnesených pozemků. Mimo to musel předat družstvu určená množství krmiv pro vnesený dobytek. Někteří drobní zemědělci při tom dopláceli určené částky za jetelové semeno, které ve svém hospodářství nepěstovali a proto ani nesklidili.

Protože rozpis plánovaného množství dobytka byl prováděn třídně, chovali drobné zemědělci často i dobytek navíc. Tito drobní chovatelé při vstupu do družstva část svého dobytka odprodávali buď na maso nebo JZD k chovu proti hotovému zaplacení za odhadní ceny. Také dojnice, pokud byla vnesena drobnými zemědělci jen jedna, byla během 1 roku družstvem zaplacena v odhadní ceně. U větších zemědělců byl vnesený dobytek rovněž odhadnut (a zvážen), ale jeho cena se zapisovala s investičního účtu JZD k pozdějšímu proplácení po částech (při dobírkách za pracovní jednotky). Mrtvý inventář, jako vozy a stroje předávali větší zemědělci také po provedeném soupisu, ale bez nároku. Až do doby, než byl budován nový společný kravín, byly družstevní dojnice i mladý dobytek chován ve větších stájích ve vsi i ve mlýně v lukách. K velkému zlepšení výsledků živočišné výroby došlo po svedení dojnic do nově vybudovaného společného kravína. Bylo tam svedeno kolem 100 dojnic, suchá píce se uskladňovala pod střechou kravína, přestal i boj o lepší šťavnatou zelenou píci a zlepšila se i dojivost, zejména od doby, kdy se začala pěstovat, silážovat a zkrmovat kukuřice.

K podstatnému zlepšení i stabilizace lepších hospodářských výsledků družstva došlo po roce 1959, kdy byli do družstva na příkaz OV KSČ přiděleni odborníci Inž. Jiří Dubský, původem z Přešína do funkce předsedy a Jan Syrový (nyní již také inženýr) do funkce zootechnika a současně se ujal funkce ekonoma družstva zdejší úředník ČSD, absolvent obchodní akademie Josef Velíšek.

Pro úplnost ještě uvádím, že prvním účetním JZD i jeho pokladníkem byl dobrovolně nuceně říd. učitel Vojtěch Chudáček. Účetnictví předal bez volby Vojtěchu Vavříkovi, který pro stáří již se k manuelní práci nehodil a ten tuto funkci vykonával od roku 1955 do r. 1959. Do té doby byl pisatel této kroniky také pokladníkem družstva.

Od r. 1962 pobírají již družstevníci měsíční výplaty v částkách odpovídajících celé předpokládané hodnotě odměny za pracovní jednotku vždy dle odpracovaných pracovních jednotek v měsíci právě uplynulém. Docílí-li družstvo lepších výsledků než jaké předpokládal celoroční výrobní plán, vyplácí družstvo po provedení účetní uzávěrky rozdíl členům začátkem následujícího roku diferenciovaně dle docílených výsledků v jednotlivých obcích (farmách). Pro zajímavost uvádím ještě hodnotu pracovní jednotky za léta 1954-1961 neboť ta je nejlepším obrazem hospodaření družstva v jednotlivých letech.

Rok: Odměna v Kč , Chlebové obilí , Krmné obilí , Brambory

1954 19 - 2 kg 0,80 kg 3 kg

1955 19 - 4,44 kg 0,52 kg 1,60 Kg

1956 20 - 2,44 kg 0,60 kg 2,50 kg

1957 21 - 2,44 kg 0,80 kg 2,60 kg

1958 12 - 1,40 kg 0,50 kg 0,82 kg

1959 6,87 - 0,60 kg 0,60 kg 0,80 kg

1960 15 - 2,19 kg 0,34 kg 0,31 kg

1961 19 - 0,90 kg 0,30 kg 0,81 kg

Údaje dodal z JZD Vojtěch Vavřík (Po vytvoření vel. ekonom. celku slynutí s JZD Srby a Sedliště)

Po volbách do UNV v roce 1954 byli zvoleni a vykonávali funkce předsedy MNV František Kuchynka a tajemníka Josef Anton.

V období r. 1957-1961 to byli Ladislav Chodora jako pracovník ve funkci předsedy UNV a František Kuchynka jako tajemník, členy rady byli Alex Veličkin, Václav Markvart 19 a Ladislav Čekan. Od roku 1961 do r. 1964 byl předsedou MNV Bohumil Burda a tajemníkem Ladislav Chodora jako uvolněný pracovník. Od roku 1964 vykonává zde funkci předsedy MNV uvolněný pracovník Ladislav Chodora a tajemnice Blažena Skalová rovněž placená ze státních prostředků. V tomto období již jde o střediskový MNV pro obce Vrčeň, Srby, Sedliště a Tojice.

V létech 1953-1956 byl vybudován v údolí od bývalého Hyndrákova mlýna směrem k vodárně ČSD velký biologický rybník. Koryto říčky vzniklé spojením potoků Třebčického a Mohelnického bylo převedeno směrem k vrčeňskému katastru a staré, křivolaké koryto s přilehlými loukami bylo zaplaveno nově vzniklým rybníkem. Byla to velká stavba, neboť nově zřízené a po obou stranách dlážděné koryto říčky tvoří směrem k vodě rybníku nově vzniklou sypanou hráz rybníku v délce kolem 1 km. Stavba proslula tím, že byla jednou z prvních veřejných staveb (nikoliv však z posledních), kde se méně pracovalo a více platilo.

V roce 1954 zemřel v sousedním Dvorci a pochován na zdejším hřbitově dlouholetý zdejší farář, osobní děkan a konsistorní rada (ve věku 84 let) Karel Vondruška. Tento kněz prožil téměř celou svou služební kněžskou dráhu ve zdejší obci. Sloužil tu nejdříve jako kaplan od r. 1896 a od r. 1908 jako farář. Byl to dobrý a velmi vzdělaný člověk, zejména velký znalec české i světové literatury. V době, kdy zde ještě kaplanoval, obíral se hodně, dle jeho slov k snazšímu překonání celibátu, studiem matematiky a fyziky. To ho přivedlo k tomu, že se stal i vynálezcem. Jeho vynález se naprosto nehodil k jeho kněžskému povolání. Vynalezl totiž v té době nejmodernější vojenskou pušku. Na základě plánovaných a propočtových dokumentů získal na svůj vynález patent v 8 zemích, mimo jiné také v Číně. V tehdejším Rakousko-Uhersku svůj vynález patentován neměl, neboť to předpokládalo poplatky ve výši 30 zlatých a jeho měsíční plat obnášel 28 zlatých a jinak byl chudý jak kostelní myš. Model jeho pušky zhotovili v dílně u Járů v Železné Huti. Když byl vyzván z Číny, aby svou pušku předvedl (jednalo se o obrovskou objednávku) vyjednával s pražskou firmou Janeček o výrobě skutečně přesné zbraně, se kterou by mohl obeslat střeleckou soutěž v Číně. Tato firma však požadovala za výrobu prototypu zbraně 120 zlatých. Protože však kaplan K. Vondruška neměl ani 120 zlatých, ani prostředky spojené s obesláním soutěže, jeho vynález zapadl. Model byl až do odchodu vynálezce uložen na půdě farní budovy a teprve při děkování vynálezce z fary likvidován. ( 1938 )

V roce 1955 zemřel rovněž ve Dvorci v domku zděděném po bratru Karlovi profesor chemie a zeměpisu, básník, spisovatel, literární a divadelní kritik Felix Adam Vondruška, který mimo jiné jediný literárně zpracoval Rumburskou vzpouru vojáků v 1. světové válce ve své knížce „Staňko Vodička“. Téměř celou svou služební dobu působil jako profesor II. české státní reálky v Plzni. Tam byl také ochráncem všech studentů z Nepomucka, neboť zde často pobýval u bratra faráře, kde ho rodičové studentů často vyhledávali. Řadu let byl také vedoucím redaktorem časopisu Plzeňský deník. Mezi studenty byl všeobecně znám pod názvem „bambulka“, jak sám při zkoušení nazýval studenty, kteří látku špatně ovládali. Jinak šel o něm jeden hlas, že je to profesor, který vůbec nemá srdce k tomu, aby se u něho propadalo.

Velmi zajímavá je historie rodiny Vondrušků. Jejich otec býval porybným knížete Schwarzenberka na Hluboké. Při výkonu své služby při povodni utonul. Zůstala po něm poměrně mladá vdova s devíti dětmi. Kníže, dojat osudem tak početné rodiny, vydal příkaz, aby byla vdova zaopatřena a všem dětem bylo umožněno studium na účet jeho panství. A tak 8 dětí utonulého porybného vystudovalo. Jen jedna z dcer nestudovala a po smrti své matky celý zbytek svého života prožila ve Vrčeni jako hospodyně svého bratra faráře. Profesor a spisovatel F. A. Vondruška je pochován na zdejším hřbitově vedle svého bratra Karla. Nad jeho velmi prostým hrobem je vztyčen jen kříž z březového dřeva s plechovou tabulkou, jako by se pan profesor vrátil zas mezi chudinu, ze které vyšel. Snad se tu občas pozastaví některý z jeho vděčných žáků a vždy jednou za rok sem položí kytičku bývalý plukovník Kovář, syn vojína Kováře, který byl spolu se Sťankem Vodičkou popraven po Rumburské vzpouře. Však buď si jak buď, spisovatelé, básníci i jiní umělci mají život věčný. Spočívá v díle, které po nich zůstalo. A tak i jméno F. A. Vondrušky bude věčně žít ve Slavíně českého národa.

Rok 1961

13. 10. mimořádné zasedání N. V. přítomný zástupce OV KSČ s. Fišera přednesl referát o nutných opatřeních souvisejících s dnešní mezinárodní situací, o nutnosti uzavření mírové smlouvy s Německem. Přítomní tato opatření schválila a byla zaslána resoluce vládě a ÚV KSČ.

30. 11. Mimořádné zasedání MNV, seznámení s kandidáty pro volby soudců. Přítomen Dr. Frant. Oldřich, který seznámil občany jak se svým životem, tak i výstižné otázky ze své soudcovské praxe; dále byla přítomna s. Anna Voblizová, navržený soudce při zaměstnání, kterou v místě všichni znají.

8. 6. společné zasedání MNV a NV Srby za přítomnosti poslance ONV s. Vrátníka, zást. ONV Plzeň-jih s. Vazlejch a ONV Plzeň-sever s. Šnajdr a Ing. Kuda. Projednány byly politicko-organizační práce NV při zabezpečení rozvoje zeměď. výroby, též projednáno usnesení 5 sjezdu JZD – závazky na zvýšení plnění úkolů živočišných produktů a k tomu bylo učiněno usnesení.

22. 6. projednáno zajistit protipožární opatření, poplachový a hasební plán JZD, a učiněna prověrka stavu protipožární ochrany před zahájením výmlatu.

Bylo započato s odbahněním rybníka a postavena nová stavidla.

Byla provedena kanalizace Na Stránce a v Plaňkách.

Studna u silnice proti čp. 75. Na Stránce byla dlouhou dobu nepoužívána, blízko silnice, kryt prasklý a proto byla zavezena.

Povolena stavba manželům Křišťanovým ze Žinkov při cestě na Dráha. Též povolena přístavba obytné místnosti Janu Markvartovi čp. 21.

Na průběhu prací celovýkupního plánu JZD pracovalo se ve všech třech (zemědělsky) sloučených obcích (Vrčeň, Srby a Sedliště). Dle příslušných směrnic řízením JZD je, kde je sídlo družstva místní národní výbor ve Vrčeni, který současně bude převážně zodpovídat za chod družstva, jež má název „Doubrava“. Předsedou družstva byl s. Ing. Jiří Dubský, rodem z Přešína. Byl zajištěn dobrý průběh žní, dobře plánované, za pomoci brigádníků, ovšem vlivem špatného počasí nebyly žně včas provedeny a zvlášť nepochopením o urychlení sklizně od samotných družstevníků a nedostatek v organizaci práce ve Vrčeni.

V rozpravě dohodnuta výše naturálií na pracovní jednotku, bylo vydáno 1,20 kg obilovin na 1 dítě. Ostatní bylo proplaceno. Největším nedostatkem byla sklizeň slámy.

Podzimní práce, silážování kukuřice, sušení otav, vybírání brambor i osev ozimů byl zajištěn, trochu zpozděný, byly však potom dobrou organizací práce i za pomoci občanů zvládnuty. Sklizeň brambor provedena byla za pomoci místních občanů, patronátního závodu i školní mládeže.

V JZD docíleny značné úspory a celoroční výsledek zaznamenává zvýšení plánované PY, která se proplácela na 19 Kčs.

Prověrku v JZD provedl a podával o ní zprávu s. Veber z výkupního skladu v Nepomuku. Výkupní úkoly byly vesměs splněny a u mléka, masa a vajec značně překročeny.

MNV ve Vrčeni spatřil I. díl Historie obce Vrčeň, od spisovatele Alexandra Berndoufa z Prahy. V Sokole uskutečněna 1 dětská besídka, cvičilo jenom žactvo. Divadelní představení žádné. V pololetí (o prázdninách) požádala o zrušení prac. poměru na místo školnice s. Božena Hanzlíková čp. 59., o toto místo se přihlásil s. Dominik Král, důchodce čp. 120., který toto místo převzal. Před začátkem školního roku 1960/61 byla příprava řádně provedena. Školní děti se zúčastnily s ostatními občany všech pietních vzpomínek – oslav u hrobu padlých rudoarmějců na hřbitově ve Vrčeni.

Učebnice a školní (pomůcky) potřeby byly poskytnuty všem žákům zdarma. Změna názvu školy: Místo dosavadního názvu „národní škola“, se nyní jmenuje „základní devítiletá škola 1-5 postupný ročník“.

Od 1. 9. 1960 ustanoveny učitelky Irena Duchoňová, původem z Nepomuku a osmnáctiletá absolventka pedagog. gymnasia s. Helena Ježková, původem z Jarova u Blovic.

Stav žactva ve všech 5-ti třídách 130, z toho 75 hochů a 55 dívek.

10. a 11. 6. sehrály děti k oslavě 40 výročí založení KSČ a současně Mezinárodního dne dětí div. hru „Zahrada míru a lásky“. Hra byla velice dobře připravena, sehrána a početně navštívena.

Rada MNV projednala a doporučila zvýšení starodůchodů v 18-ti případech.

Pěkné zimní počasí, mrzlo s malým popraškem sněhovým, vydrželo skoro celý leden, až ku konci měsíce sněhu více připadlo. V únoru z počátku trochu mrzlo a v půli měsíce bylo již rozmrznuto. Začátek května byl trochu chladnější. Na sklonku podzimu předčasně ujmula se střídavě zima. Léto bylo deštivé, takže jetele značně vyrostly, a pak místy i shnily. V prosinci byl mráz od 16-ti do 20-ti stupňů Celsia a již do konce roku nerozmrzlo.

Rok 1962

20. ledna byla zde návštěva cizích hostí a sice 12 členů ze SSSR.

O významu a rozvoji naší socialistické společnosti, který bude projednávat XII. sjezd strany přednesl dne 14. září na mimořádném zasedání nár. výboru s. předseda Bohumil Burda, a na závěr byla jednohlasně přijata resoluce, vyslovující souhlas.

23. října na zasedání NV uvedl předseda MNV s. Boh. Burda, že zasedání toto se koná v době zhoršení mezinárodní situace v důsledku blokády Kuby od Spojených států severoamerických. Přijata resoluce, která odsuzuje jednání USA vůči Kubě a byly učiněny závazky, že úkoly státního plánu budou splněny a u vajec o šedesát tísíc kusů překročeny.

Povoleno předělání stodoly na obytné stavení s. Václ. Maříkovi, kováři ve Vrčeni čp. 72., který má starou dřevěnou chalupu na dnešní dobu ve velmi špatném stavu.

Schválena dokumentace na adaptaci sociálního zařízení školy.

29. listopadu projednán části projektu generální opravy a vodovodu. Během roku byl vyhotoven nový hřbitovní plán.

MNV konstatoval, že v zimních měsících se JZD s opravou nářadí dobře připravilo, avšak bylo nutno opraviti potahové vozy. Největší chybou bylo, že JZD nemělo dosud předsedu, který by zajišťoval potřebný plán na jarní práce a ostatní otázky vedením družstva. V 1. pololetí má JZD splněn plán ve všech druzích. Na závodu je stále nedostavěný kravín v Sedlišti. U mléka dodávky překročeny.

Nutno bylo organizovat pomoc při sklizni obilovin a otav z řad brigádníků. Na pomoc farmáři byla ustanovena s. Šusová. Na pomoc při vybírání brambor byly získány ženy z domácností a také pomohl patronátní závod.

K zajištění, aby sklizená píce, které je značný nedostatek vydržela přes zimní období, přistoupilo se k provádění schutňování slámy.

V investiční výstavbě byla 23. října dokončena stavba kravína, vodojemu, pak se pracovalo na stavbě kolny při kravíně. Byly rovněž potíže a nedostatky ve žňových a podzimních pracích. V polovici listopadu byly ukončeny veškeré práce sklizňové.

Závazky občanů pomoci JZD byly splněny na více než 250%, odpracováno bylo 2063 hodin. Závazek na výkup vajec byl splněn na 100% - vykoupeno bylo 8375 vajec. Závazky u mléka nebyly splněny a to v důsledku minimálních krmných dávek.

Předsedou JZD začátkem roku nebyl nikdo, později Ing. Pruner a po něm s. Josef Vratník ze Sedliště. Na prac. jednotku bylo vypláceno 20 Kč. 25. června na zasedání MNV podal zprávu o výchově dětí s. řed. Vojtěch Chudáček, v níž uvedl, že všechny otázky související s výchovou dětí, a sepětí výchovy ve škole se životem.

Komisi výstavby bylo uloženo sledoval postup prací na gen. opravě školy. V roku 1962 byl pořízen II. díl Historie obce Vrčeň, od spisovatele Alexandra Berndorfa bytem v Praze.

20. 10. 1962 byl odvolán s. řed. Vojt. Chudáček. Ve škole vyučovaly tyto učitelky: s. Švojgrová, jako vedoucí ss. Duchoňová, Šmeráková a Markvartová (ze Srb).

Ve škole bylo celkem 121 žáků, z toho 62 hochů a 59 dívek. 7. března při Mezinárodním dnu žen, bylo vzpomenuto 100letého výročí úmrtí velké české spisovatelky a vlastenky Boženy Němcové. Zprávu o novém zákonu sociálního zabezpečení podal tajemník MNV s. Lad. Chodora při veřejném zasedání MNV dne 19. dubna 1962.

Vzhledem k tomu, že se jevil veliký nedostatek vody a s tím i malá výroba el. proudu, bylo učiněno opatření pro všechny domácnosti šetření el. proudem, vypínal se el. proud a nesvítilo veřejné osvětlení.

Otázka zásobování vodou v obci nebyla tak kritická, poněvadž v některých studních pitná voda nebyla i pomohli si obyvatelé tím, že ve studních kde byla si pomohli. Voda užitková v potoku na Drahách tekla ve velice malém množství a v řece Úslavě rovněž jí bylo málo.

Během r. 1962 přešel do JZD soukromý živnostník – kovář Václav Mařík. Tím byla uzavřena a zrušena živnost kovářská a podkovářská ve Vrčeni čp. 72.

Místní kino bylo v úpadku vzhledem k tomu, že bylo málo návštěv. Mnoho rodin si pořídilo televisory.

Počátkem ledna bylo silněji zamrznuto s napadaným sněhem, pak byla obleva. V únoru se počasí značně zhoršilo, byly sněhové prachoty, které vyvrcholily v polovici února velikými vichřicemi a sněhovými bouřemi. Začátkem března obleva, pak napadl sníh asi 10cm, teplota 8 až 12° C. V dubnu malý poprašek sněhový a pak pršelo, ke konci měsíce 20 až 25 stupňů tepla. V květnu padal sníh s deštěm, v červnu chladno i noční mrazíky a v druhé polovině teplo. V červenci slunné počasí střídavě s deštěm, ku konci měsíce naměřeno ve stínu 30 až 36° tepla. V srpnu slabě pršelo, teplota 30 až 34°. 15. 8. bouřka se slabým deštěm. Začátkem září opět teplo 28 až 30° C, po 10. září se ochladilo a bylo jenom 1, pak 3 stupně tepla. V říjnu byly již mrazíky okolo 5ti st. C a 1. 11. Již padal sníh. Začátkem prosince mrazíky, sněžilo a bylo 14 až 16 st. C, pak mrazíky poklesly na 2 st. mrazu, v polovici měsíce napadalo 35 cm sněhu a od 21. do 28. 12. bylo 14 až 20 st. mrazu.

Začátkem února při oblevě se dostavila těžká chřipka, která se projevovala bolestmi hlavy, dýchacího a zažívacího ústrojí. Postihla dosti lidí, kteří byli upoutáni na lůžko.

4. září při velkých vedrech v noci o 22 hod. 30 min. při velké bouřce uhodil blesk do na poli stojícího žitného panáku a zapálil ho – 5 m vzdáleného od stohu vymlátičkované slámy a mláticí soupravy u výmlatového střediska JZD Doubrava ve Vrčeni. Případ byl zpozorován požární hlídkou v objektu JZD a uhašen. Bouře byla do 2 hod. v noci dne 5. září .

O bezpečnost na silnicích bylo náležitě postaráno připraveným značným množstvím posypového materiálu – popela a cestaři řádně, ba možno říci s velkým napětím ve dne i v noci starali se o řádný posyp a protahování sněhovým pluhem na sjízdnost veškeré silniční dopravy. V době zimní bylo vyhraženo pro děti na sáňkování místo na silnici za kostelem směrem k Tojicům, aby nedošlo k jejich úrazu na silnici v obci.

Rok 1963

27. září učinil proslov k výročí mnichovské zrady západních mocností vůči čsl. republice při veřejném zasedání MNV ve Staré Hospodě poslanec MNV s. Tomáš Chodora. 12. prosince při veřejném zasedání MNV ve Staré Hospodě přednesl krátký proslov k 20 výročí uzavření smlouvy se SSSR o vzájemné pomoci a poválečné spolupráci. Usneseno odeslati resoluci vládě republiky čsl., že účastníci zasedání MNV se plně staví za prodloužení smlouvy o přátelství a pomoci SSSR. 13. března zvolen byl jako delegát na okresní konferenci pro volbu lidové kontroly s. Josef Vobliza čp. 110. 13. března plenum MNV hodnotil Okresní národní výbor zdejší MNV a již podruhé získal čestný štít ONV jako vzorná obec v soutěži NV.

Za plnění výkupu zeměď. plodin, získala obec od ONV premii. Z této částky obdržela škola 2500 Kčs na stravování dětí a 2500 Kčs MNV v Srbech.

24. června JZD Vrčeň požádalo o povolení postavení kůlny na stroje. Komise povolila. 30. září požádalo JZD Vrčeň o výstavbu silážní jámy. Žádosti bylo vyhověno. V roku 1963 byla prováděna přestavba primerního elektrického vedení v polích, při čemž udělali elektrikáři dosti škod na úrodě, při stavbě sloupů, napínání nových drátů a pak znovu při bourání sloupů a snášení starého elektrického vedení.

V roku 1963 byl postaven u sv. Vojtěcha nový elektrický transformátor pro čp. 53. a 78. V r. 1962 a 1963 bylo stavěno dálkové vysokofrekventní elektrické vedení v našem katastru směrem od Prádla k Čečovicům. Toto bylo dáno do chodu s napětím 220 000 Voltů v r. 1963.

31. prosince 1963 skončilo úřadovat jednatelství státní spořitelny ve Vrčeni v čp. 45. V tomtéž domě byla dříve tzv. „Reifeisenka“, později Spořitelní a záložní spolek pro Vrčeň a okolí. 1. ledna 1963 došlo k rozšíření JZD ve Vrčeni a JZD v Tojicích.

V květnu 1963 byla vyzděna silážní jáma v objektu JZD ve Vrčeni. 1. července 1963 zjištěno, že u JZD jest plánovaný stav hospodářského zvířectva, kdežto u záhumenkářů poklesl počet krav proti stavu 1. 7. 1962 o 16 kusů krav. Bylo usneseno doporučiti JZD, aby sledoval úbytek krav u záhumenkářu a zajišťovalo náhradou zástav krav ve společném chovu.

Průběh žňových prací dobrý za pomoci brigádníků a školní mládeže. Úkol v nákupu obilovin byl splněn, rovněž zástupce zemědělské správy Plzeň-jih konstatoval, že je plán splněn. Překročením dodávek stanovených na rok 1963 bude splněn převážně vejci v hodnotě kolem 290 000 Kčs. Dobývati brambory se začaly v září, při kterých k zvadnutí těchto prací, bylo asi 20 brigádnic a zaměstnanci patronátního závodu. Byl stanoven úkol u zemědělců a to za 1q 4 Kčs a 3 kg brambor. Jelikož byla veliká úroda brambor, bylo nutno k zvládnutí prací větší počet pracovních sil.

V říjnu bylo započato se sklizní mrkve. Ozimý osev byl splněn do 31. října 1963. Zimní orba po jaře byla provedena do 25. listopadu 1963. Předsedou družstva byl s. Ing. Jiří Dubský, a na prac. jednotku se vyplácelo 20 Kčs. Od 1. ledna 1963 promítá se v Kinu Vrčeň jenom jedenkrát v týdnu z důvodu malé návštěvy.

28. června 1963 na veřejném zasedání MNV Vrčeň na Staré hospodě vedoucí ZDŠ s. Švojgrová hodnotila školní rok kladně a vyzdvihla u sběru jak u odpadových surovin, tak i u léčivých rostlin na výbornou.

Od nového školního roku 1963/64 jest novou školnicí na místní ZDŠ a to Marie Zahradníková z čp. 49.

Vedením osvětové besedy (na návrh školské komise) schvaluje rada MNV dne 27.12.1963 tyto členy: J. Knára, řed. školy, za ČSPO Okleštěk Miroslav, za TJ Sokol Veličkin Alex., za ČSM Markvart Václ. ml. Č. 76, za ČsČk Markvart Václ. st. č. 76, zavedení kina Zdvořáček Frant., knihovník Máňovcová Vlasta, kronikář Ceplecha Jaromír, za JZD Mašek Josef.

Od začátku školního roku 1963/64 nový ředitel ZDŠ ve Vrčeni s. Jaroslav Knára, který sem byl přeložen z Louňové 1. 9. 1963. Týž se narodil 13. ledna 1923 v Klášteře u Nepomuka. Současně s ním vyučovaly učitelky Švajgrová Zdeňka, Šmeráková Danuše, Duchoňová Irena a Markvartová Marie.

Ve škole byl stav žactva 122, z toho 58 hochů a 64 dívek, ve školním roce 1962/63. Sdružení rodičů a přátel školy pomáhalo. Rodiče zakoupili škole starší klavír a zavedli rozhlas do tříd. Děti se zúčastnily pietních oslav u hrobu rudoarmějců na zdejším hřbitově s ostatními občany.

V důsledku nedostatku dešťů v minulém roce, bylo málo vody ve vodních přehradách a z toho důvodu nemohly elektrárny vyrobiti dostatečné množství elektřiny a bylo nutno zaříditi, aby se s elektřinou šetřilo. Vypínal se el. proud pro všechny obyvatelé v obci. V noci veřejná osvětlení nesvítila.

19. srpna 1963 schválila rada MNV prodej domku č. 103, náležející dědicům po Marii Draské č. 23, soudr. Vojtěchu Kubíkovi, bytem v Měcholupech u Nepomuka. Týž pochází z č. 62 ve Vrčeni.

Natahování věžních hodin prováděl s. Václ. Markvart z č. 19, který dal z této funkce výpověď 31. 12. 1963. V r. 1964 je natahoval s. Zdeněk Čurda, cestař (cukrář), bytem č. 113, který se o tuto práci přihlásil.

16. září 1963 zemřel s. Václav Mikulík č. 39, dlouholetý člen požárního sboru a člen JZD.

Z přebytku úspor za r. 1962 zakoupil MNV mandl na prádlo.

4. ledna 1963 napadlo 15 cm sněhu, pak zamrzlo, od 10. do 23. ledna byl mráz až - 27°C. 19. ledna sněhová smršť. Začátkem února bylo 26° mrazu a ke konci 18° mrazu. V březnu 10° mrazu a později 18° mrazu. Bylo napadáno až 60 cm sněhu. V druhé polovici března deště a záplavy. Ještě v dubnu sněžilo. Ku konci dubna menší bouřky s deštěm. Začátkem května časté bouřky, v polovici padala i krupice se sněhem, pak bylo krásně. Začátkem srpna 36 °C. V druhé polovici srpna menší deště. V říjnu kolem desátého 2 menší mrazíky pak teplota na 23°C, 1. prosince byly holomrazy, 12. prosince sníh a ku konci roku obleva.

Rok 1964

11. prosince při slavnostním zasedání MNV ve Staré hospodě projev k 21. výročí smlouvy o přátelství přednesl poslanec ONV s. Boh. Burda, ve kterém vyzvedl význam spolupráce čsl. – sovětské na úseku hospodářském a kulturním.

17. dubna zasedání plena MNV s místní volební komisí. Seznámení v důležitosti voleb do všech orgánů NV a soudců provedl člen okresní volební komise s. Ing. Galatík.

Seznámení s návrhem kandidátu pro volbu do NS, KNV, ONV, MNV a soudců jak z povolání, tak i při zaměstnání proved předseda místní volební komise s. Jaroslav Knára. Připomínek nebylo a celkový návrh schválen jednohlasně.

27. dubna v radě MNV byla zřízena okresní volební komise v tomto složení: Chodora Jan, předseda, Kuchynka Josef, místopředseda, Vobliza Josef, jednatel a členové Zdvořáček Frant. a Fiala František.

Volební místnost se určila v úřadovně MNV.

4. července bylo ustavující zasedání MNV ve Vrčeni ve Staré hospodě, za přítomnosti 24 poslanců MNV a 21 občanů. Přítomen byl poslanec KNV soudr. František Syrový ze Srb.

Schůzi zahájil bývalý předseda MNV Srby s. Skala ze Sedliště. Byla navržena mandátová komise ve složení: ss. Chodora Tomáš, Trhlík Josef, Janoch Vojtěch, která ověřila platnost voleb. Všichni přítomní poslanci složili slib podle článku 88 Ústavy. Na předložený návrh poslance MNV s. Motejzíka za MV KSČ byli jednohlasně zvoleni následující poslanci do funkcí:

Rada MNV:

Chodora Ladislav, předseda MNV,

Janoch Vojtěch, tajemník MNV,

Berkovec Karel, předseda finanční komise,

Trhlík Josef, předseda rolnické komise,

Kvardová Jaroslava, předs. školské a kult. komise,

Šimánek František, předseda komise výstavby,

Chodorová Marie, předseda kom. sociálního zařízení,

Skala Vojtěch, 1 náměstek předsedy MNV,

Jirka Josef, 2. náměstek předsedy MNV.

15. srpna 1964 na veřejném zasedání MNV se poukázalo na špatný stav spojovací cesty do Tojic, zvláště v zimním období. Cesta byla opravena za pomoci JZD, poněvadž jí nejvíce potřebuje.

Bylo též upozorněno na poškozené telefonní vedení, které bylo v poslední bouřce značně poškozeno. Uhodil do něho blesk vedle vodní nádrže pro JZD. Bylo opraveno.

21. července 1964 povolena stavba mostní váhy na farmě JZD Vrčeň.

13. října postup prací na generální opravě školy je prakticky až na maličké maličkosti dokončeny (pozn. kronikáře: pěkné snímky o postupu prací na škole jsou nalepeny ve školní kronice). Na stavbě vodovodu se pracuje a hloubení studní k vodovodu je narušováno nepříznivým počasím.

Malé důležité opravy: V tomto roku prováděla správa státních lesů opravu a přístavbu domku čp. 78. u sv. Vojtěcha, kam se nastěhoval nový lesník Stanislav Brožovský. Tento domek je zbytek z objektů bývalých lázní u sv. Vojtěcha.

Nově byly upraveny malé místnosti na sluneční straně ve farní budově (MNV), pro účely úřadování MNV.

Nejlepší výsledky u mléka a i u prasnic byli ve Vrčeni. Výroba vajec byla nejlepší v Srbech (r. 1963).

Předpoklady plnění úkolů v r. 1964 má družstvo zajištěno dostatečným zástavem u vajec, mléka i masa, má uzavřený závazek na překročení plánu nákupu.

27. února projednala rada MNV racionelnější využití půdy. V obci je veškerá plocha obdělána v CV FP, je zakotveno rozšíření půdy orné i opatření ke zvýšení úrodnosti luk.

26. března veř. zasedání MNV ve Staré hospodě. JZD se přihlásilo do soutěže ministerstva zemědělství.

27. dubna rada. V současné době se provádějí zemní práce pro stavbu váhy a sklepů JZD ve Vrčeni.

11. května rada. Osev jařin byl proveden v agrotechnických lhůtách, proveden úklid luk a jejich přihnojení. Příprava na sázení bramborů a na senoseč je zajištěna.

13. července rada. Předseda MNV porovnal soupis hosp. zvířectva k 1. 7. 1964 k plánu. Vzhledem k tomu, že počet záhumenkářských krav podle r. 1963 klesá, rozhodla se rada MNV, aby zemědělská komise projednala s JZD, zda sleduje úbytek záhumenkářských zvířat a zda úměrně zvyšuje zástav.

31. července rada MNV konstatuje, že je veliký nedostatek sena. Zřízení protipožárních družstev z řad členů JZD a 80 při výmlatištích JZD bylo splněno.

28. srpna rada konstatuje, že žňové práce nejsou skončeny vzhledem k špatnému počasí. JZD si vyžaduje pomoc od brigádníků. Příprava na podzimní práce je dobrá.

4. září radě MNV bylo oznámeno, že jsou žně ukončeny.

Na farmách je zavedeno pasení dobytka.

Kukuřice se nechává na silážování.

16. září rada. Předseda MNV zhodnotil plnění výkupu JZD k 31. 8. 1964 s rokem 1963 a zjistil, že v tomto roce se jeví vyšší produkce jak v rostlinné, tak i v živočišné výrobě.

10. října na veř. zasedání MNV ve Staré hospodě byly připomínky poslanců i občanů ohledně nutnosti úpravy rybníka ve Vrčeni, bylo uloženo zemědělské komisi zaslat okr. zemědělské komisi přípis ve věci vyčištění rybníka ve Vrčeni a získání hmoty na komposty. Okresní nár. výbor oznámil, že zatím tato akce pro velké fin. náklady nebude uskutečněna.

Podzimní zemědělské práce byly vzhledem k dobrému počasí dobře zvládnuty, brambory včas vybrány i mrkev a podzimní ošetření luk dobře provedeno.

Ze zeměď. komise 30. července 64 zjištěno, že JZD zastavuje s dostatečným počtem jalovic na připuštění k doplnění krav vzhledem k ubývání záhumenkářských krav. Senoseč a kultivace okopanin byla proved