Léta 1911 - 1915

23. březen 2008

L.P. 1915

Byl-li rok minulý rokem slz, loučení a zvýšené práce, tu možno rok tento nazvati rokem bolu a zármutku, zvláště v rodinách, jimž mnozí jich členové nevrátí se již nikdy anebo vrátili se neb ještě vrátí jako mrzáci.

Úroda pšenice i žita obstojná, ovsa málo (as 1/3). Sena i otav bylo dosti a dobře se sklidila. Bramborů hodně. Cena dobytka veliká. Za tučný dobytek placeno až i 2.80 K za 1 kg živé váhy. V téže ceně byl i dobytek vepřový. Cena sádla ku konci roku 6 K-8 K.

Ku konci roku počalo se stavbou silnice serpentinové od huťského mostu nahoru ku křížku, aby zmírněno bylo příkré stoupání

Zemřel ze starých občanů zdejších Jan Průcha, kdysi majitel čísla 46. bývalé to hospody.

Od 15/2 učil p. uč. Ptáček na škole zdejší převzav 1. třídu po slečně Blaženě Panuškové, která ustanovena do Oplota. Od 1. října ustanovena sem učitelkou sl. Marie Káhlesová za sl. Kláru Juzlovou, která přišla do Nepomuka. Ku konci měs. března v sezení c.k. zemské školní rady v Praze nebylo povoleno přeměniti zatímní pobočku při 4. tř. zdejší v zatímní 5. třídu a to z toho podivného důvodu, že by prý 5. třída byla přeplněna. Vyučovaly zase jen 4 síly učit. v 5. třídách.

Říšská rada na počátku roku 1914 uzavřená nesvolaná vůbec, ačkoliv činěny pokusy na její svolání. Nastoupil vládu § 14., jehož pomocí vydávána císařská nařízení. 13. ledna na svou žádost zproštěn úřadu ministra vnějších věcí hr. Berchtold a nástupcem jeho stal se baron Burián. 27. března nucen pro těžkou chorobu oční požádati o zproštění úřadu místodržitele král. Českého kníže Thun a nástupcem jeho stal se prezident slezský hrabě Max Coudenhove. Konány schůze, v nichž projevovány snahy nesoucí se ku zjednodušení stranického života hlavních tří národů v Rakousku: českého, německého a polského. Dosáhnouli cíle, bude to významný výsledek zkušeností nabytých za nynější světové války.

Ve válce pokračováno se vší krutostí a zuřivostí. 22. května vypověděla Rakousku válku Itálie, bývalý spojenec v trojdohodě (Německo, Rakousko, Itálie). 21. srpna vypověděla Itálie válku Turecku.

V polovici února vydobyta na Rusech celá Bukovina. Veliké boje v Karpatech. Na jihu vyvstal nám mocný a statečný spojenec Bulhar, který ve 4. čtvrtletí vypověděl válku Srbsku. Král i vláda uprchli ze země, vojsko srbské zahnáno za hranice (do Albánie, část převezena Francouzi na ostrov Korfu), a za správce země dosazen Rakušan. Smutný osud stihl i naše zajatce v Srbsku. Ti vedeni (dle kusých zpráv) nehostinnými pustinami Albánská k moři a odtud převezeni do Itálie. Zpráv od nich nedochází žádných. Jsouť tam : učitel Bouše Karel, Chodora Frant. z č. 100 a Matěj Šichtař z č. 35.

Na severozápadě Evropě stále veliké rozhořčené boje mezi vojskem německým na jedné straně a spojenými voji Francie, Anglie a Belgie. I u nás již v mnohém pociťuje se přerušení dovozu zámořského. Kávy, koření nedostatek již skoro a drahota věcí těch úžasná. To týče se i bavlny a jiných věcí, jež sem ze zámořských krajin byly dováženy. Podaří-li se však to „ vyhladovění“, tu ovšem skoro lze pochybovati. Újma, někde i nouze bude, ale zda vyhladověním donuceno bude Německo k míru, tu třeba s rezervou dočkati doby budoucí.

Toť asi přehled událostí týkajících se války a nyní vrátíme se ku důsledkům z války plynoucí pro obyvatelstvo naší obce. Zásoby obilí, mouky a jiných mlýnských výrobků sčítány v r. 1915 několikráte. Pomineme sčítání do žní, protože vystačeno tu se zásobami poměrně dosti dobře. Po žních sčítáno 22/8. Na obecním úřadě zvolena takzv. Aprovisační komise sestávající z těchto osob: Kadlec Josef, č.4., Kovařík Martin, č.11., Kraml Gustav, učitel, Straka Alois, č.79 a starosta obce Šimáně Josef č.12. Účelem této komisse bylo vypočítati, jaká je v obci zásoba obilí (667,55 q), kolik z toho třeba bude k osevu (275,30 q), kolik tu osob (691). Jednotlivci z obyvatel sestaveni do 4 kategorií. Do 1. kateg. čítány osoby těžce pracující (372), pro ty vyměřeno denně 500 gramů obilí. Do 2. kateg. (220) se 400 g, do 3. (92) se 300 g a do 4.(7) se 200 g obilí denně.

Pro ony rodiny, kdež není obilí, vydávány od 22/8 takzv. chlebenky, poukázky to na chléb a mouku. Průměrně čítáno tu na osobu týdně 1 kg 40 dkg mouky. Osobám zvlášť těžce pracujícím přidáno týdně 70 dkg, tolik také osobám, které konaly služby noční. Lístky tyto (chlebenky) vydávati, vypočítávati kolik celkem každá rodina smí spotřebovati, peníze za mouku vybírati pověřen p. učitel Gust. Kraml. Mouku pak vydávala jednotlivcům dle přinešených poukázek sl. Jarmila Mikešová, dcera obchodníka, kdež sklad mouky aprovisační byl – přivážený sem ve lhůtách od aprovisační komisse okresní z Nepomuka. Ani samozásobitelé nesměli si do mlýna dávati libovolné množství obilí ku semletí. Vypočítáno jim kolik dle kategorií smějí denně spotřebovati a dle toho jim vydáván takzv. Mlecí výkaz do mlýna na určité množství obilí a to nejvýše na dobu 3 měsíců. Tímto počínáním i vydáváním mlecích výkazů pověřen rovněž p. učitel G. Kraml jakožto zástupce starosty, který měl neméně důležitý úkol sbírání a dodávání přebytků obilí v obci i okolí státním sběrnám. Za účelem tímto dlel p. starosta skoro stále mimo domov, hlavně pak na nádraží, řídě skládání a opětné do vagonů nakládání obilí. Mouka na chlebenky vydávaná čítala se ku konci roku 1915 takto: pšeničná čís.1. – 98 h za 1 kg, pšeničná čís.4. – 50 h za 1 kg.

Chlebová mouka počítána také 50 h za 1 kg. Časem dodáno sem 10 až jednou i 30 kg krupičky. Za kg této čítáno 90 h. Ceny tyto stanoveny úředně a dráže prodávati bylo zakázáno. V únoru r. 1916 zastavena doprava mouky chlebové do obcí a přikázáno, že na chlebenky jednotlivé možno dostati na hořejší ústřižky jen chléb, na dolejší i mouku. Chléb opatřovati měl pekař a to tak, že na 80 % mouky žitné měl přidávati 20 % mouky bramborové. Chlebenky pak od 20. února vydávány na 14 dní. Lístky tyto zprvu pro týden, později na 14 dní platící měly pokaždé jinou barvu. Aby uchována byla paměť na tyto výkazy chleba a mouky vlepeny do této knihy některé. Ku konci roku snížena i samozásobitelům spotřeba obilí a to tak, že čítáno na osobu jen 300 g obilí denně, na těžce pracující 366 g. Dle toho vydávány jim pak lístky ku mletí.

Následkem války ovšem ceny životních potřeb zvláště u některých úžasně stoupaly. Jak uveřejněno v časopisu „Venkov“ přednesl říš. poslanec Jan Sedlák ve schůzi svazu hospodářských společenstev referát proti předražovatelům a tam uvedeno stoupání cen v jednom roce:

Srpen 1914

Srpen 1915

káva

360h

475h

za 1kg

fíková káva

78“

112“

1/8“

frankova káva

68“

92“

1/6“

sladová káva

76“

130“

1“

kunerol

136“

360“

1“

margarin

176“

400“

1“

stolní olej

180“

360“

1“

rýže

37“

320“

1“

čaj

500“

1100“

1“

soda

850“

1500“

1“

mýdlo

76“

184“

1“

kvasnice

130“

174“

1“

petrolej

24“

80“

1“

Mnohých věcí jevil se ku konci roku citelný již nedostatek. To platí hlavně o čaji a rýži a ceny jich ještě se zvýšily více nežli napsáno. I cena kávy byla větší, rovněž i mýdla. Na obilí a brambory určeny tak zv. maximální ceny a to:

Pšenice

34K

Žito

28K

Oves

26K

Ječmen

28K

Na brambory také sice určena maxim. cena a to 9K za 1q, ale cena tato nedodržována, placeno za 1q brambor i 12 ano i více.

Cukr prodáván s malichernými změnami stále skoro stejně kol 1K za 1kg. A nebyl ho dostatek, ačkoliv mnozí očekávajíce tento nedostatek, činili si zásoby veliké.

Velikánský skok na drahotě učiněn byl u kůže a výrobku z ní. Obuv čítána 3x ano i více, nežli rok předtím. Za tak zv. vysoké boty placeno až 100K. A to ještě muselo se s pány obuvnickými mistry zacházeti velice úctyhodně, aby člověku boty ušili, nebo spravili.

Maso jisti ovšem v přemnohých rodinách úplně si odvykli. Jednak bylo ho málo, jinak příliš drahé. Ku konci roku stál 1kg hov. masa 4K 16h, 1kg vepř. masa 4K 80h, 1kg uzeného masa 7K a 1kg vepř. sádla až 8K.

Na máslo také úředně vypsány maxim. ceny rovněž i na tvaroh a vejce, ale ceny ty nedodržovány a přeháněny, čehož hlavně vinu měli sami kupující nabízejíce prodávajícím ceny vyšší. Za máslo mělo se platiti 4K za 1kg (prodáváno i za 7K), za tvaroh mělo se platiti 70h za 1kg, za 1 vejce mělo se platiti nejvýše 16h (prodáváno až za 20h).

Mléko prodáváno tu 1 l za 24h. O hráchu a čočce vůbec nebylo tu ani ponětí.

Sůl také poměrně zdražena nebyla, a nebylo o ni nouze.

Husa prodávána ovšem nevykrmená o sv. Václavě za 6K v listopadu za 8K. 1 pár holoubat stál v létě 1K na zimu již 1K 40h i více. Kachna 2K.

Rovněž velice stoupla cena paliva. Za 1 metr dříví polenového požadováno 14K. Uhlí byl nedostatek a to asi z té příčiny, že jednak nebylo železn. vozů, jichž používáno hlavně k dopravě vojska a obilí, jednak i proto, že těžba uhlí vázla nedostatkem sil pracovních. Cena uhlí stoupla více jak polovic.

Odvodů v r. bylo mnoho. 16/1 Narukovali Jan Kadlec č. 2, Jan Palacký, č. 48, Frant. Markvart č. 19 a Jan Sládek, č. 53. Tento poslední vrátil se domů služby vojenské byv sproštěn. 1/2 Nastoupili Václav Markvart, č. 21, Josef Ceplecha, č.25. 16/2 Jan Chodora, č.106 a Vojtěch Hlavnička, č.56. Na práci vojenskou nastoupili 15/2 Jan Chouň, č.37, Jan Ceplecha, č. 94, Josef Špeta, č.97, Václav Polívka, č.6. , Vojtěch Chejlava, č.63 a kovář Josef Straka, č.68. Z těch osvobozen dráhou Vojt. Chejlava a zpět vrácen Václ. Polívka. 22/2 konány odvody branců rozených v r. 1897. Odvedeni 4 a to: Jan Kovářík, č. 11, Frant. Hroch, č.61, Václav Růžička, č. 9 a Otto Hrubý (bytem v Huti). Při odvodu 25/3 branců rozen. v r. 1896 odvedeni Jaroslav Chouň, č. 13 a Jan Růžička, č.9. 22/4 konán odvod domobr. 36-42 roků starých. Za schopné uznáni 2 a to Josef Bartoš, č.86 a Vincenc Straka, č.79., oba však zůstali doma, že pracovali u dráhy. 16/6 byl odvod branců 24-36 ti letých. Odvedeni: Adolf Goldšeider, č. 112, Jan Gregoriades, č.13, (hostinský), Alois Vojáček, č.40 (poštmistr), Václav Vobliza, č. 28, Josef Mařík, č.72 (kovář), Martin Máňovec, č. 18. Službu vojen. Nastoupili Jan Goldšeider a Vobliza. Druzí osvobozeni. 26/6byl odvod osmnáctiletých. Odveden Václav Kovářík, č.11, ale nenastoupil, pracuje u firmy Kapsa a Műller v Plzni, v závodu to stavitelském, státem chráněn. 22/9 konány odvody osadníků 42-50 ti letých. Uznáni za způsobilé Jan Chodora, č.60 (kostelník ), Josef Modračka, č. 77, Ant. Kukla, č.51 (strojník ve vodárně c.k. dráhy ). Kromě nich odveden i 30ti letý Josef Špeta, č. 97. Rukoval jen Jan Chodora, ostatní osvobozeni. V lednu 1916 vyhláška o nastoupení domobranců od 50-55 let starých. Tito ovšem dosud (28/2 ) nenastoupili.

Pokud do nynější doby známo jsou mrtví vojáci z Vrčeně: Josef Máňovec z č.18. (+ cholerou), Josef Holý z č.27 (střelen do hlavy), Josef Ceplecha z č.25 (střelen do hlavy). Nezvěstní jsou: Václav Baroch z č. 16 od 27/1 1915, Václav Šichtář z č.35. Zajatí jsou v Rusku: Eduard Polívka, č.29., Jindř. Neumann, č. 88, Jan Růžička, č.56, Frant. Martínek, č.106, Jan Mašek, č.46, Jan Růžička, č. 9. V Itálii v zajetí jest Václ. Růžička, č.9. Nejhůře ovšem vedlo se zajatcům v Srbsku: Karel Bouše, učitel, č.41, Matěj Šichtař, č.35, Frant. Chodora,č. 100. Ti krátce před zabráním Srbska naším, německým a bulhar. vojskem odvedeni nehostinnými a pustými krajinami Albánie k moři s ostatními zajatci a odvezeni do Itálie. Jelikož mezi nimi shoubně řádily nakažlivé nemoci, držáni zajatci rakouští po určitý čas v karanténě na ostrově Asinaru. Kde nyní (únor 1916) tito naši tři zajatci se nacházejí neznámo. Správ o nich není vůbec žádných. Raněni v bitvách v roce minulém byli tito z Vrčeně: Stanislav Chodora, č.101 na levé ruce, Jaroslav Chouň, č. 13 na hlavě, Bohumil Ceplecha, č. 33 na noze, Jan Polívka, č.29 na noze (ochromen), Jan Kadlec, č. 2 na hlavě, Josef Palacký, č.22 (poručík) na levé ruce.

Následkem vyklizení krajin v Istrii před Vlachy přistěhovala se i do obce naší rodina Slovinců 5tičlená z Vorichi u Poly, ubytována v č. 95, ale po 3měsíčním tu pobytu opět odešla odtud na jih (příjmení Paus).

Ku konci roku v prosinci nařízeno polit. úřady přísně přesné určení osob v každém hospodářství, jelikož mnohé služebné nebo námezdní osoby byly počítány dvakrát ans i třikrát: Doma i v hospodářství kde za mzdu pracovaly. Tím stalo se, že čítáno všude osob mnohem více, nežli jich ve skutečnosti bylo: Ve Vrčeni 661 na místě 540.

Při sčítání zásob konaném 28/2 shledáno, že ve Vrčeni schází čísla: 51, 54, 55, 58, 59, 64, 66, 69, 73, 76, 78 a 104. Čísla ta jsou asi čísla domů v Huti kdysi k Vrčeni náležejících. Jelikož číslo 106 měla dvě stavení Martínek a Kukla (vodárna), usneseno vodárně dáti čís. 51.

Při sčítání zásob obilí a mouky dne 8. listopadu ustanoveni tu sčítacími komisari pp. Fridol. Valentin, knížecí hospodář. Správce z Prádla a berní správce úřadu berního z Nepomuka Šnejdárek a to asi z toho důvodu, že zdejším ustanoveným komisarům nedůvěřováno, a právě tímto sčítáním naděláno tu mnohým občanům dosti svízelů, ježto do sčítacích listin napsáno jim zásob mnohého druhu obilí více, nežli ve skutečnosti měli.

V únoru ku vyzvání C. K. okr. šk. rady vyrobeno zde na škole při ručních pracích 936 páru papírových podešví a posláno pomocn. válečn. úřadu do Vídně pro vojáky v poli. Papírové tyto podešve dávají se do bot a tím zabraňuje se ozebení prstů na nohou.

Následkem nedostatku ječmene zmenšena výroba piva a toto zdraženo tak, že ? litru obyč. piva prodáváno za 26, plzeňského za 36h. Hostinským posíláno z pivovaru 60 až 40 % piva ano i méně jako dříve a tak stalo se, že určovány hostům dny, kdy pivo se čepuje. Uzenářské a řeznické výrobky zdražily o více jak 100%. To hlavně týče se tlačenky (špeckvuřt), salámů a uzenáčů (buřtů). Tyto jakož i jaternice před válkou prodávány za 10h, ku konci roku 20h za 1 kus.

I o tabák a cigarety byla ku konci roku nouze, takže na jednou v trafikách vyvěšeno oznámení, že tabáku a cigaret vůbec není.

Jak zpředu již napsáno vlepeny v kronice některé listy, aby uchována byla paměť na poměry za války panující. Jsou to: 1. Obrázky zákopů rakouských, 2. mlecí výkaz, 3. ohlašovací list při sčítání zásob obilí a mlýnských výrobků, 4. chlebenky (poukázky na mouku a chléb) a 5. tržní ceny z různých dob roku 1915 viz. Kronika- díl I., str. 47 – 48.

L.P. 1914

"Rok velice neblahý, který hluboko vštípil se v mysl veškerého obyvatelstva. Rok, který mnoho zármutku přinesl do rodin odkudž členové vyrváni z kruhu rodinného, aby konali povinnost vojenskou, rok hrůzy, krveprolévání, slz a drahoty, která úžasně stoupala zdražováním všech naturálií, výrobků a všech potřebných v domácnosti věcí následkem války, rok stálého loučení, strádání a zvýšené práce, protože mnoho pracovních sil odvoláno mobilisací a mimořádnými odvody.

Co hospodářských ohledů se týče byl rok tento dosti příznivý. Dobře se z jara selo, Sena i otavy pěkné sklidily se dobře. Bramborů bylo méně nežli roky jiné, ovoce skoro žádné. Úroda na polích pěkná, ba někde i velmi pěkná, počasí celkem příznivo i žně měli průběh příznivý až na to, že se v mnohých rodinách nedostávalo pracovních sil následkem mobilisace. Setí ozimu i ostatní práce podzimní, vybírání brambor šlo docela dobře, protože i tu bylo počasí pěkné. Dobytek v prvé polovici roku poměrně dosti laciný zdražil později velice. Tak příkladem podáváno za pár volů (z čís. 22) 25/7….1100 K. Týž pár volů prodán 2/9 za 1.600 K. Jiný pár volů (z čís. 11) ceněn 25/7 za 1000 K a 2/9 prodán za 1.520 K.

Na pouť u sv. Vojtěcha 26/4 vyhořela v noci při muzice ve staré hospodě (čís. 24) kolna pod došky. V létě znovu a to zděná vystavěna. Rovněž znovu vystavěno číslo 106 náležící domkáři Frant. Martínkovi a číslo 34 domk. Vojtěcha Vavříka.

Potahů neobjevil se tady ani nedostatek a to z té příčiny, že se tu jako tažného dobytka užívá volů. V celé obci bylo jen čtvero párů koní a z těchto na vojnu vzaty potahy, tj. koně i z vozem mlynářů Josefa Barocha čís. 16 v ceně 2000 K a Jaroslava Barocha, mlynáře v lukách, čísl. 52 v ceně 2700 K.

Ceny potravin a všelikých důležitých potřeb ovšem zvláště některých s dobou války stouply měrou úžasnou. Tak příkladem: Mouka tzv. nulka v červenci byla za 44 h 1 kg o vánocích za 72 h. Chléb o váze 1,7 kg v červenci byl za 50 h o vánocích o váze 1,1 kg za 52 h. Velice zdražila káva a to proto, jelikož nebylo ji možno následkem blokády nepřátelských lodí dovážeti. 1 kg kávy, který stál 4 K byl o vánocích za 5K 80h. Velice stoupla také cena vlny a bavlny, této nebylo lze časem ani dosti, protože staré zásoby se vyprodaly a nových dovážeti nebylo možno.

Slepic v obci naší velice ubylo; zuřil tu po celý rok slepičí mor a to tak, že v mnohých statcích nezbylo ni jedné slepice."

L.P. 1913

"Rok mokrý a chladný. Obilí dosti pěkné zčásti polehlo. Sklízelo se špatně. Slámy dosti, ale zrno následkem mokra a chladna špatné. Cena obilí nízká. Poměrně i laciný byl dobytek a špatně šel na odbyt. Sena i otavy bylo dosti. Ovoce skoro žádné.

V květnu (19.) t.r. vyhořelo tu obytné stavení č.p. 38. náležící chalup. p. Frant. Chouňovi i s chlévy a stodolou. Příčina ohně nevypátrána. Oheň vznikl o 7. hod. ráno. Do žní stavení to znovu vystavěno.

Ve mlýně p. Jos. Barocha, čís. 16 zřízeny moderní stroje po způsobu mlýna „v Lukách“ nákladem as 15.000 K."

L.P. 1912

"Sena pěkná, sklidila se dobře. Jetelů a otav málo. Úroda žita a brambor prostřední. Ovsy velmi pěkné. Ovoce mnoho. I hub bylo na obyčej mnoho. Mrazy až do 11. ledna a to takové, že led sekal se až ve dvou dnech. 7/1 byla bouřka a krupobití jako v létě. 30/5 a 1/2 8 průtrž mračen. Proudy vody vybraly silnice a odplavily mnoho drobné prsti z polí. Myší hodně bylo vytopeno.

Na "drahách" vystavěl si zedník Kuchynka nové obytné stavení, čís. dáno mu 50. Hon pronajat občanům vrčeňským a to: Panu Jaros. Barochovi jako zástupci všech za 160 K s podmínkou, že stříleti mohou domácí střelci s nimiž dohodne se, co platu se týče nájemce. Z části nájemného z honitby položena lávka železná přes stoku na louky (lávka druhá) a 1/4 nákladu platila obec rovněž z honitby na most postavený u mlýna Barochova v lukách. Ve mlýně tomto v r.1912 zavedeno elektrické osvětlení.

Částečná sleva na daních opět tu povolena. Stížnost domkářů ve sporu s chalupníky o obecní majetek (lesy) okresním výborem zamítnuta. Odvolání podáno zemskému výboru.

V tomto roce občané v Sedlišti učinili rázné kroky ku zřízení školy v Sedlišti. Od 1. října vyučovalo se v místnosti najaté a zatímním správcem školy jmenován a ustanoven tam učitel I.tř. ve Vrčeni p. František Rayman. Odškolením se Vrčeně ubylo tu as 10 dětí. Když nátlak činěn na místní šk.radu a zástupce obcí druhých, aby nečinili obtíží a protestů proti tomuto se odškolení věc tohoto se týkající nebyla jim náležitě vysvětlena. Tím stalo se, že opomenuto bylo dáti si ohražení, aby škola zdejší odškolením se Sedliště žádnou újmu ani změny neutrpěla. c.k. zemská šk. rada majíc nejspíše na mysli zbědovanost zemských financí redukovala školu zdejší na školu čtyřtřídní se zatímní paralelkou. Zbylo tu 312 dětí zapsaných, nebylo jich tedy 320 (4x80). Paralelka povolena z důvodu toho že učebny pro počet dětí nevyhovující. Místní školní rada i c.k. okr.rada v Přešticích přály si a doporučovaly, aby škola pětitřídní tu zůstala, ale bylo již pozdě. Proti rozhodnutí c.k. zem. šk. rady podán místní školní radou zdejší a starosty přiškolených obcí odvolání c.k. ministriu vyučování, ale již v únoru 1913 došlo zamítnutí. Odvolání podáno c.k. správnímu dvoru, ale i tu odvolání zamítnuto již v červnu 1913. A tu nemožno s trpkostí si nepovzdychnouti jak úžasně rychle pracuje se u našich úřadů, když jde o nějaké zamítnutí zkrácení! Jedno místo učitele 1.třídy tu zrušeno, příští řídící učitel bude tu míti menší funkční přídavek a rovněž zrušeno jedno oddělení ručních prací. Místo přidání - ubírá se!Škola pětitřídní byla tu od roku 1893."

L.P. 1911

"Z jara bylo pohodlné počasí. Silo se dobře. Sena pěkného bylo dosti. Od 30. [6] však skoro do podzimního setí nepršelo. Ovsy následkem toho zakrněly, otava nebyla skoro žádná, jeteli úplně vyhynuly, brambory byly velmi drobné. Na zimu se silo dobře. Do Nov. roku nebylo sněhu ani většího mrazu. Ovoce bylo velmi málo.

Velikou pohromou byla veliká záplava polních myší. Škoda jimi způsobená byla veliká. Nejvíce jich bylo "v jamkách". Za jed (lektvar fosforový) ku vyhubení hrabošů vydáno 195 K. Zahynulo však také velmi mnoho koček a psů, kteří otrávených hrabošů požili.

Péčí pana H. Mikeše jako předsedy hospodářského spolku vystavěna na návsi mostní váha. Kromě bezplatné prádelny a několika občanů nestála stavba váhy té obec ničeho. Kromě roku tohoto prošla lhůta nájmů honu plzeňským; komu hon na nové šestiletí bude pronajat, dosud nevyřízeno.

Od 11. ledna 1911 vešla zde v činnost dobytčí pojišťovna. V obecním zastupitelstvu usneseno se vystavěti " v jamkách" cihelnu; vyzván p. Kšír, stavitel v Nepomuku vyhotoviti na cihelnu tu plán.

Následkem velikého sucha povolena zde sleva daní. Nové budovy zde vystavěny. Čísl. 1, jež přešlo koupí v majetek obchodníka p. V. Úbla a pak přestavěna "stará hospoda" čísl. 24. dle předpisů zákonních.

Kromě toho na několika budovách nahrazena střecha slaměná krytbou těžkou, zv. prejsovou (čísl.22,41,62). U čísla 16. vystavěna nová stodola rovněž s krytbou těžkou.

V březnu tohoto roku konány volby do obecního zastupitelstva. Starostou byl zvolen Václav Modračka (č.8). Byl však podán protest a při nové volbě zvolen starostou Josef Šimáně (č.12) a tak po 22letém starostenství Františka Máňovce přešlo toto do jiných rukou."