Léta 1916 - 1920

7. duben 2008

1920

Ve druhém roce svobody našeho národa ve mnohém pozorovati lze nápravu a náběh ku snesitelnějšímu životu. Aspoň není již takový nedostatek mnohých věcí. Nebylo sice nadbytku, ale také ne naprostého nedostatku. To týká se uhlí, petroleje, mýdla, kávy, rýže, koření, masa, kůže, látek, plátna atd. Co nezlepšilo se byla stálá drahota. Také sice u některých věcí ceny ku konci roku klesly,ale to hlavně stalo se tím, že pro nedostupnou drahotu, nešly na odbyt. Potěšitelným zjevem bylo i to, že na dráhách a poštách již mnohem méně posílaných věcí se ztrácelo a zřízenci po důkladných trestech jednotlivých nepoctivců stávali se poctivějšími a služby dbalejšími.

Legionáři naši vrátili se již ze Sibiře domů až na nepatrné výjimky všickni a jednotlivé jich skupiny byly v Praze slavně vítány.

Při vojensk. odvodech v létě konaných uznáni ku vojenské službě z obce naši dva „Sokolové“ a to Josef Brabec, z čís. 30. a Vojtěch Chouň, z čís, 14. Oba tito ve 14ti dnech službu nastoupili.

Vláda Tusarova podala v září demisi, jež přijata, a ustanoveno ministrem úřednické Černýho, který byl presidentem polit. správy na Moravě.

18/4 konány v republice naší volby poslanců do národního shromáždění a o týden později volby do senátu. Volily tentokráte i ženy.

V obci naší volilo se takto:

I. Do národního shromáždění:

Voliti mělo 138 mužů a 168 žen = 306 hlasů.

Volilo 123 mužů a 155 žen = 278 hlasů

Z počtu toho bylo 149 hlasů dělnické strany social. demokrat.

4 hlasy social. strany českosl. lidu pracuj (Modráček a Hudec)

22 hlasů národ. demokracie s agr. Oposicí

85 hlasů republ. strany českosl. venková

2 hlasy strany maloroln. domkářů a živnostníku

10 hlasů strany českoslov. Lidové (klerikální)

4 hlasy strany živnostensko-obchodnické

1 hlas deutsche christlichsocial. Volkspatrei(!)

1 hlas byl uznán neplatným.

Stran (kandid. listin) v župě plzeňské (kraj V.) bylo 15.

II. Do senátu 25/4 20:

Voliti zde mělo 130 mužů a 147 žen = 278 hlasů.

Volilo 113 mužů a 133 žen = 248 hlasů.

Z počtu toho bylo:

135 hlasů děln. strany sociáln. demokratické

23 hlasů národní demokracie

72 hlasů repub. strany českosl. venkova

6 hlasů maloroln. a domkářů

9 hlasů strany českosl.lidové

2 hlasy strany živnostensko-obchodnické

1 hlas byl neplatný.

Stran (kand. listin) bylo 13.

15/2 přeložena službou do Lučence na Slovensku ku své žádosti sl. Anna Čermáková a za ni zástupnou učitelkou se ustanovena sl. Vlasta Smetanová z Mileč. Od 1. dubna ustanoven Gustav Kraml def. říd. Učitelem. Od 1. září jmenována zast. učit. Tu na místě sl. Smetanové, jež odešla na ob. školu do Nepomuka- sl. Marie Čubrová, absolv. plzeňsk. dív. Paedagogia. Jelikož od prázdnin zást. uč. Václ. Slajs ustanoven ve Skašově, byly tu učitelské síly jen 4. a do 1. listopadu učily tyto 4 síly v 5ti třídách. Od 1. listopadu ustanoven tu defin. učitelem P. Frant. Sikyta, zat. správce školy v Libákovicích. Byli tu tedy ku konci roku1920 tito učitelé: 1. Gustav Kraml, říd. uč., 2. Karel Bouše, 3. Václav Ptáček a 4. Frant. Sikyta, defin. učitelé a 5. zást. učitelka Marie Šubrová.

Kaplan P. Josef Bozděch jmenován katechetou na školách v Nepomuku v listopadu. Za něho až od 1. ledna 1921 ustanoven sem kaplanem P. Frant. Margold ze Švihova.

Počasí celkem bylo dosti příznivé. V druhé polovici roku převládalo sucho, čimž stalo se, že prameny vyschly , a o vodu byla na podzim dosti citelná bída. Úrodu všeho poměrně možno bylo odhadnouti na prostřední. Ceny obilí stanoveny: Pšenice a žito 190K, ječmen 185K, oves 180K, hrách 450K, sláma 30-70K, seno 100K, jetel 1kg 20K, brambory 42K-53K za q. Mléka prodáváno 1l za 1K 80h- 2K, máslo 50K, tvaroh 10K, vejce 1K- 1K 60h, mouka chlebová 1K, vařivá 2K, maso hovězí 18-20K, vepřové 20-30K, dobytek hov. Prodáván 1kg za 11K (živá váha), po uvolnění až za 16K

Jako dlouhodobí nájemci obdrželi někteří občané zdejší díly polí náležející faře a to: Z pole č. k. 846. Jos. Ceplecha, čís. 33. 1 díl, Jan Ceplecha, č. 25. 1 díl, Jan Růžička, č. 56. 1 díl, Z pole č. kat. 797. Jan Chodora, č. 60. 2 díly, Tomáš Jiránek, č. 65. 1 díl, Housková Marie, č. 83. 1 díl. Z pole č. k. 804. Jan Chouň, č. 37. 1 díl, Jan Chodora, č.60. 1 díl. Jan Ceplecha, č. 94 obdržel pole č. kat. 1169., díl louky č. k.1176 a z pole čís. Kat. 176/4 1 díl. Kromě toho 3 občané z Čečovic dostali díly pole č. kat. 1183.,1182, 1181. Straka Alois, č. 79 dostal louku v kat. čečovickém. Vojtěch Šůs,, čís. 40. koupil od mlynářky paní Mar. Draské pole a louku č. k. 1048, 1049 a 1050.

V katastru sedlišťském obdržel J. Vachuda ze Sedliště pole a louku. Cesty v minul. Roce spravovány k Sedlišti a v „pruhoně“. V „Plaňkách“ postavena železobetonová lávka a na chudobinec obecný dána nová střecha.

V obecních lesích objevila se ve velikém množství můra bekyně smrková č. mniška, takže nutno bylo učiniti zvláštní opatření proti tomu(pálení ohňů za noci). V lese náležejícím panství zelenohorskému v Chejlavě muselo následkem této pohromy býti pokáceno 40 ha lesa.

1919

První rok naší svobody po ujařmení téměř 300letém. Nepřinesl nám všem toho, po čem jsme toužili, jak jsme si svobodu představovali a mnoho, ba velmi mnoho pociťovány následky kruté války. Drahota nepominula, ba naopak cena přemnohých věcí stoupla. To týká se hlavně látek, koží a mnohých viktualií jako mléka, másla a vajec. Cena obilí stanovena za žito a pšenici po 80K, cena mouky však, bylo-li lze ji pod rukou dostati prodávána i po 5K za 1kg. Příčinou drahoty ovšem byl malý kurz našich peněz, který ještě zmenšován byl podloudným dopravováním bankovek ze sousedních zemí zvláště z Polska a Rakouska, kdež kurz jejich byl ještě menší. Aby tomu bylo čeleno, okolkovány staré bankovky československými kolky, které i v přemnohých případech podvodně byly falšovány. V roce tomto vydány státem naším nové papírové peníze znějící na 1, 5, 50, 100, 500, 1000 a 5000K.

Na jaře vykonán opětně soupis osevu a dle tohoto obilí, brambory i luštěniny po starém vzoru rakouském po odečtení zásoby, pro potřebu a nový osev obilním ústavem rekvírovány. Následkem však nedobrovolného odevzdání přebytků obilí a bramborů zásobováni nesamozásobitelů a obyvatelstva měst a průmyslových krajů vázlo, což vyvolávalo zvláště u hornictva stávky.

Nebylo petroleje, nebylo uhlí. Toho příčiny byly mnohé: Stávky, zavedení povšechné osmihodinové práce, nedostatek vagónů, vyvážení uhlí za hranice zvláště do Vídně jak stanoveno pro vládu naší dohodou vítězných států, ale také byla příčina v tom, že jevila se jakás povšechná nechuť ku práci vůbec, ačkoliv žádány platy na všech stranách a ve všech odborech vetší. Tím ovšem také hlavně stalo se, že výdeje byly mnohem větší nežli příjmy a třeba bylo a je miliardové schodky hraditi půjčkou. O vánocích od půlnoci dne 24. do 27. nejezdily žádné osobní vlaky a po vánocích hlášeno na mnoho školách a v přemnohých potřebných průmyslových závodech nucené prázdno pro nedostatek uhlí- v Čechách, v zemi to na uhelné doly tak bohaté!

Vláda Kramářova zaměněna v koaliční vládu s Tucarem, příslušníkem strany sociál. demokratické jako ministrpresidentem v čele. Ve vládě té jako ministři byli předáci strany českosl. venkova. Při volbách do obecních zastupitelstev ve většině byli sociální demokraté.

Osmnáctého ledna začaly v Paříži mírové konference za předsednictví franc. ministrpresid. Clemenceana. Delegáty naší republiky v konferencích těch byli Kramář a Beneš. Ale mír ten do konce roku 1919 skoncován ještě nebyl. S podpisem mírových podmínek zvláště stále otálejí Němci, takže sdá se, že bude nutno proti nim ostřeji vystoupiti. Ku konci roku povoláni do Paříže zástupci Maďarů. Ti nemohou se smířiti s myšlenkou, že území jejich tak značně má býti zmenšeno o Slovensko (Čechům), Sedmihradsko a část Uher (Rumůnům), o Chorvatsko-Slavonii (Jugoslávii). V červnu podnikli zločinný útok na Slovensko, ale po nadšeném odporu zvláště se strany českého sokolstva byli přinuceni dobytého území opět vykliditi. Že při tom vyloupili, co se dalo, jest samozřejmo. Také i s Poláky máme územní spor nevyřízený. Žádají, aby přiřknuto bylo ku polskému území Těšínsko a ze Slovenska stolice spišská a oravská. Rovněž i Jugoslavie (spojené to země Srbsko, Chorvatsko, Slavonie a Černá Hora) nemůže se dohodnouti o Rjeku a pobřeží jaderské v Dalmácii s Itálií. Na Rusi po celý rok byly úporné boje s bolševiky. Ku konci roku na rázné zakročení zástupců naší republiky počalo s převážením našich příslušníku, bývalích zajatců, legionářů ze Sibiře.

Dosud vrátili se domů v tomto roku tito vojáci z naší obce: Růžička Václav, čís.9. jako italský legionář,Mašek Jan, čís.46. a Hroch Václ., č.61. ze zajetí italského, Šimáně Vojtěch, čís.12., Polívka Eduard, č.29., Růžička Jan, čís.56. a Kubík Vojtěch ze čís.62. ze zajetí ruského, Neumann Jindřich, č.88. ze Sibíře a uč.Bouše Karel jako legionář francouzský. Také bylo ku konci roku zjištěno, že přes 300 příslušníků státu našeho drženo jest jako zajatci v Řecku, na ostrovech středozemských, v Egyptě a v Indii, takže není vyloučeno překvapení, že mnohý nezvěstný, který třeba pokládán byl již za mrtvého, se jednou živ a zdráv může vrátiti.

Patnáctého června konány tu volby do obecního zastupitelstva. Zvoleno bylo 15 členů a to: I.ze strany sociálně demokratické: 1. Josef Marek, listonoš, čís.95., 2. Dominik Král, želez. zřízenec, č.90., 3. Matěj Žitek, zedník, čís. 70.,4. Vojtěch Vávřík, domk., čís. 34., 5. Jan Kovářík, listonoš, čís.82., 6. Jan Vaník, domk., čís.91., 7. Alois Straka, domk., čís. 79., 8. Josef Mařík, kovář, čís. 72., 9. Václav Košan, domk.,čís.96.

II. Ze strany republ. Československého venkova: 10. Josef Šimáně, rolník,čís.12., 11. Jan Chouň, rolník, čís.47., 12. Jan Vobliza, rolník,čís.28., 13. František Máňovec, rolník, čís.18., 14. Václav Markvart, rolník, čís.21.

III. Ze strany národní demokracie: 15. Hynek Mikeš, obchodník, čís.45. – Starostou zvolen Vojtěch Vavřík, jeho náměstkem Václav Markvart, a do rady Josef Mařík, Hynek Mikeš a Jan Vaník.

Od 1. ledna do 30. června výpomocně učil na škole zdejší Ladislav Novák, absolvent soběslavského pedagogia, vrátivší se přímo z fronty italské. Od 15. února do 31. července dána říd. učit.Janu Panuškovi, slouživšímu již 47. rok, dovolená a v květnu vyřízena žádost jeho a dán do pense. Zat. správcem školy ustanoven Gustav Kraml, který se dne 15. září do školního bytu nastěhoval. Od 1. února zproštěna ku žádosti své vyučování žens. ručn. prací Terezie Kramlová, která zde po plných 25 roků učila. Za ni ustanovena tu def. indust. učitelkou sl. Emílie Pirklová, dcera říd. učit. ze Čmelín. Od 15. září učí na škole zdejší: Gustav Kraml, zat. říd. uč., Karel Bouše a Václav Ptáček, učitelé 1. třídy, Anna Čermáková z Preštic, zat. učit. II. tř. a Václav Šlajs z Měcholup, absolvent plzeňsk. Učit. ústavu jako zástupný učitel se službou prvopočátečnou, ustanovený zde za Karla Kasíka, který stal se od prázdnin učitelem 1. třídy ve Čmelínech.

Kaplanem po P.V. Snopkovi, který přeložen byl do Nepomuka ustanoven tu od července 1918 P. Josef Bezděch z Kolovče u Domažlic.

O kouření byla dosti citelná bída. Zavedeny tabáčenky, ale i tu hleděno podvodů, zvláště ve městech, kdež mnozí přihlášeni byly a také brali kuřivo ve dvou i třech trafikách. Pod rukou prodávalo se hojně zvláště cigaret po hostincích, ale také dosti draze (40-60h za sportku). Tabák, jehož balíček stál 20h, obsahoval hojně listí bukového a chmele.

Od 1. ledna 1920 veškeré kuřivo zdraženo o 100 až 140%. Maso, pokud bylo lze ho dostati prodáváno: Hovězí po 8K (ale také placeno 16K), vepřové 26K, skopové 14K za 1kg.Ku konci roku tu prodáváno mléko 1K za 1l (i dráže), máslo 40-50K, tvaroh 6K za 1kg, vejce 1K (i dráž). Pivo stále slabé prodáváno stále 80h za ? l. O mýdlo byla stále nouze, petrolej tu od léta prodáván jen jednou a to ? lna jednu domácnost, svíčky (1-2 kusy na jednu domácnost) dvakrát. Chlebenky od prázdnin vydával Jan Kovářík, listonoš, č.82., mlecí výkazy a cukřenky G. Kraml.

V zimě na počátku tohoto roku zřízena tu byla „Dělnická tělocvičná jednota“,(cvičil Jaromír Ceplecha, čp.33. a Pflégr z čp.91) a v prosinci tu pro Vrčeň a okolí ustavena „ Tělocv. Jednota Sokol“.

Na jaře bylo dosti dlouho mokro. Léto i podzim-sucho. Na zimu pro brzo nastalé mrazy se všude nezaselo. Sena bylo dost a dobře sklizeno. Otav prostředně. I jetele byly dosti pěkné a zvláště semen sklizeno sdostatek. Žita čítáno průměrně 10q z 1ha, pšenice rovněž. Ovsa bylo dosti, ječmen špatný. Slámy dosti. Bramborů bylo prostředně. Dobytka následkem častých a přísných rekvisic málo.

Na jaře vsazena na návsi dolejší proti „Liškům“ čís. 22. školními dítkami „lípa svobody“.

1918

Rok osvobození národa Československého ze třistaleté poroby, vymanění se ze spárů černožlutého orla rakouského. Nadešel toužebně očekávaný konec kruté války a s ním padají trůny císařské a královské rozpadá se to prohnilé Rakouskouhersko tak bezohledně nespravedlivě se chovající ku národům slovanským a postává naše milá, osvobozená Republika Československá. Jásavý, radostný den bylo pondělí 28. října. Sotvaže došla zpráva o odpovědi zahraničního ministra rak. Andrassyho na notu Wodr. Wilsona, presidenta spoj. státu severoamerických, v kteréžto odpovědi přijímají se všecky podmínky Wilsonovy i tedy právo se Čechoslováku na nezávislý, samostatný stát, oděla se ihned Praha do slavnostního roucha praporového a davy lidu, který všude přestal pracovat, slavily osvobození národa. Zástupcové Národního výboru A.Švehla, dr. Al. Rašín, dr. Fr. Soukup a Jiří Stříbrný oznámili na místodržitelství, že Národní výbor přejímá ihned veřejnou správu. Hr. Schőnbornovi oznámili, že Nár. výbor přejímá budovu zemsk. sněmu se zasedací síní sněmovní i válečný obilní ústav a totéž postupně že stane se s ostatními ústřednami. Odstraňovány symboly posavadního státu orlíčky a vojsko i policie daly se k dispozici Nár. výboru. Rovněž rychle provedena očista Prahy od německých nápisů a stala se českou i ve svém vnějšku. Po Praze činí tak i města venkovská a vše i obyvatelstvo našich obcí okrašluje domy své a vztyčuje prapory našich barev.

Zatímní vláda ustanovena takto: Tom. G. Masaryk jako ministrpresident a ministr financí, dr. Ed. Beneš min. vnitra a zahraniční, dr. Milan Štefanik min. vojenství.

Při zahájení Národního shromáždění dne 14. listopadu zvoleni: Prof. Tom. Masaryk presidentem republiky,

předsedou vlády dr. Kar. Kramlář,

předsedou shromáždění posl. Fr. Tomášek,

místopředsedy (4) poslanci Fr. Udržal, dr. Ant. Hajn, Al. Konečný a dr. Metoděj Bela.

Jednotlivé resorty ve vládě přijímají:

Dr. Karel Kramář, předsednictvo a zatím zahr. zálež.,

Dr. Eduard Beneš, zahr. zálež.,

Gustav Habrman, vyučování,

Václav Klofáč, národní obranu,

Karel Prášek, zemědělství,

Dr. Alois Rašín, finance,

František Staněk, veřejné práce,

Dr. Frant. Soukup, spravedlnost,

Dr. Adolf Stránský, obchod,

Jiří Stříbrný, poštovnictví,

Dr. Vavro Šrobar, zdravotnictví,

Antonín Švehla, vnitro,

Dr. Milan Štefánik, vojenství,

Dr. Bohuslav Vrbenský, zásobování,

Dr. Lev Winter, sociální péče,

Dr. Isidor Zahradník, železnice,

Dr. Mořic Hruban, bez portefeuille.

Do národn. shromáždění zvoleny poprvé ženy a to: Ecksteinová Božena, Chlebounová Anna, Koláříková Marie,Landová-Stychová Louisa, Dr. Masaryková Alice, Viková-Kunětická Božena, Zatloukalová-Poufalová Ludmila.

Největší zásluhy o zřízení státu našeho má prof. Tom. Masaryk, jemuž je nyní 68 let. Ihned na počátku války odjel do Švýcar,pak do Ruska, dále postupně do Francie a Anglie, kdež na tamější universitě, když v Rakousku prohlášen velezrádcem a sproštěn úřadu svého na universitě v Praze, ustanoven profesorem slovanských jazyků. Všude, kde dlel a později i v Americe vydatně propagoval myšlenku znovuzřízení státu československého, docílil toho, že v Rusku, ve Francii i v Itálii zřízeny dobrovolnické pluky českoslov. Legionářů proti Němcům i Rakousku. Pluky legionářské se v bojích tak vyznamenávaly, že obrátili na se pozornost snad celého světa, výmluvnosti Masarykově a Benešově podařilo se upoutati pozornost vedoucích státníků Francie, Anglie i Ameriky ku zřízení samostatnosti české a tím stalo se, že pres. Wilson v podmínkách míru výslovně stanovil Rakousku sebeurčení národa česk. Čech, Moravy, Slezska a Slovenska.

Na Slovensku a v něm. území v Čechách a na Moravě nešla okupace úplně lehce. Tam proti Maďarům a zde proti Němcům muselo býti užito moci vojenské, aby nám vydali jednotlivá místa, a při akcích těchto mnohde tekla i krev na obou stranách. Neshody v okupaci povstali i ve Slezsku proti Polákům, ale řádné ohraničení státu zajisté stane se na mírové konferenci v Paříži, která zasedati bude na počátku r. 1919 a kdež urovnány musí býti neshody i národů jiných jako Italů a Jugoslávie, nového to jednotného státu jihoslovanského, Rumunů a Maďarů, Ukrajinců a Poláků a jinde.

Říše Rakouskouherská se rozpadla a císař Karel zdáti se musel trůnu. Rozpadá se i mocná říše německá, jeden král i vévoda po druhém vzdává se trůnů a onen zloduch války, císař Vilém, který chlubíval se, že Němci mimo Boha nebojí se nikoho, přinucen složiti svou hodnost, utíká z Německa do Holandska.

28/10 bylo v Rakousku přijato příměří i mír, v Německu v listopadu.

Na jaře se selo dosti dobře, pak přišla sucha a v čase, kdy kvetla žita, uhodily citelné mrazy, které zničily žita i brambory v nížinách. Brambory místy zmrzly i 3x. Úroda žita byla špatná, na výšinách prostřední, úroda pšenice a ovsa uspokojivá, ječmene prostřední. Bramborů bylo následkem mrazů málo. Sklizeň sena byla prostřední, otavy málo. Sena jetelová špatná, otavy prostřední. Zelí se tu sázelo více než léta jiná a bylo dosti pěkné, len špatný, rovněž i konopí, máku prostředně. Následkem stálého rekvírování klesl stav dobytka tak, že bylo ho snad méně nežli polovina za stavu předválečného a ve mnohých statcích kupována kůzlata na chov. Voli se ani neprodávali, jelikož nebylo náhrady za ně v dorostu.

Nový válcový mlýn s pohonem motorovým zařízen byl v čísle 23. paní Mar. Draské a úplně nově přestavěl obytný svůj dům Jan Polívka, čís. 29.

Špaň. chřipka velice rozšířila se zde v měsíci říjnu a úmrtí stouplo tak značně, že neminulo skoro ani dne, aby nebyl jeden nebo dva pohřby a to většinou lidí mladých. Zde ve Vrčeni podlehli jí Bohumil Draský, mlynář z čís. 23., 33 roků starý a Marie Šeflová z čís. 15., 30tiletá.

Dvacátého osmého prosince ukraden byl Jos. Kadlecovi v noci ze chléva vůl a stopa vedla až do Doudlevce u Plzně, kdež také bylo zjištěno, že vůl byl zabit.

1917

Ani tohoto roku válka neskončila. Vyhladovění Německa (o čemž učiněna zmínka v pamětech psaných roku loňského) se nezdařilo, naopak úspěchy zbraní německých i rakouských byly dosti značné.

Na ruském bojišti učiněno ku konci roku příměří a v Brestu Litevském jednati se bude o mír, ač dovolí-li tomu poměry v říši ruské.

Následkem zastavení nepřátelství na Rusi nastalo zastavení bojů i v Rumunsku. Rusové i Rumuni nepřející si jednání mírového vstupují do armád francouzských a anglických. Na bálkánském poloostrově se také koncem roku bojovalo méně intensivně. Na západní frontě ovšem vedou se rozlícené a krvavé boje. Tam snaží se veliké armády francouzské a anglické sesilováné vojskem snad z celého světa, prorazili linie německé, ale dosud se jim to nepodařilo.

I Řecko, kdež král Konstantin vzdal se trůnu a odjel do Švýcar, vypovědělo Rakousku a Německu válku jakož i některé malé a bezvýznamné skoro republiky v Africe a jižní Americe.

Velikého významu zvláště pro křesťany jest potvrzena zpráva, že v prosinci dobyt byl na Turcích Angličany Jerusalem a obsazen. Nachází se tedy svatá místa nyní po více jak 600 letech (od výprav křižáckých) zase v moci křesťanů.

Pokusy o mír opětně vyšly se stolice papežské, ale zase bezvýsledně. Pokud se týká podmínek které tu a tam ( z Anglie, Ameriky) proniknou, jedná sed hlavně o znovu zřízení všech obsazených zemí, totiž Belgie, Srbska, Černé Hory, i Rumunska, ale hlavní body, o něž jde, jest vrácení Els-as a Lotrinska Německém Francii, zlomení vojenské moci, militarismu, v Německu, a nikdo aby se nepletl do námořní moci Angličanům, kteří zůstali pány na mořích. Potom by prý jednáno býti mohlo o tom, zda Německu mohli by býti vráceny některé jeho zámořské osady Anglií obsazené.

Kolem Hromnic veliké mrazy. Ze dne 6. na 7. února byl mráz –18°R (-23°C) v závětří, na otevřeném místě více. Přemnohým namrzly ve sklepích brambory. Do poloviny dubna nebylo možno v polích pracovati. Následkem zimy a mokra. Sena bylo prostředně, otav velmi málo. Žita a pšenice na slámu málo, na zrno prostředně. Jařiny byly špatné na zrno i slámu. Luskoviny vůbec žádné, jetelové otavy vyschly. Bramborů bylo hodně a kdyby byly mohly býti osázeny veškerý plochy, jak samozásobytelé chtěli, totiž kdyby jim sazenice byly v tom množství ponechány, bylo by bramborů nadbytek. Bylo totiž zjištěno při počítání úředním osevu a osázení ku konci června, že mnoho polí ponecháno úhorem pro nedostatek sazenic bramborových. Brambory však na mnoze vybírány brzo a následkem toho ve sklepích hnijí. Zelí nebylo skoro žádné, bylo sucho a ožraly je housenky a mšice.Dobytka následkem nedostatku píce dáváno hodně na rekvisice.

Silnice k Huti byla konečně dostavena.

U silnice k Tojicům vysázeno bylo školními dítkami v dubnu přes 60 stromů jabloní, hrušní, třešní a agatů.

U Čečovic prodány obecní pastviny (as 2 jitra) rozděleny v 7 dílů a ztrženo za ně 13.340K.

Válečná půjčka 7. doplněna na 13.800K, kteroužto částku obec upsala.

Volby obecní, jež měli se toho roku konati, se nekonaly.

Druhého července objevilo se tu náhle 5 vojáků, montérů kteří odebrali se na věž a tam rozbili a dolů zhodili dva zvony a to ze dvou větších onen mladší, zakoupený občanem liškovským a pak zvon nejmenší, takzv. umíráček. Zvony, jež zvávali nás ku modlitbě nebo ku návštěvě kostela odváženy na přeměnu ve vražedné zbraně a pan farář s obnaženou hlavou a křížem a mnoho lidu se slzami v očích loučili se s nimi.

Blesk udeřil dne 1/6 v noci do stavení č. 5 při čemž zabiti dva volíci a obytné stavení vyhořelo.

Zemřeli hospodáři: Frant. Křišťan 29/1, čís. 40, Václav Draský, mlynář 11/2, čís. 23, Josef Hroch, 5/9, čís 7. a Josef Mašek v říjnu, č. 46.

Od nového roku výpomocně do prázdnin ustanovena tu na škole pro 1. třídu paní učit. Ter. Kramlová, industr. Učitelka. Po prázdninách vrátil se sem z Nepomuka, kdež výpomocně učil na soukr. piar. mněšť. škole, učitel p. Václav Ptáček. Slečna Kahlesová však přeložena do Měčína, takže tu po prázdninách učili v 5ti třídách 4 učitelé. Obě 4. třídy učily se společně do 1. listopadu, kdy opětně tu výpomocně ustanovena pro 1. třídu paní Ter. Kramlová.

Mlecí výkazy vydávány samozásobitelům jako loni, jen změna byla v tom, že nevydávány jim hned, nýbrž, že museli napřed ku schválení posílány býti na c.k. hejtmanství do Přeštic. O žních čítáno ze všeho počtu osob až 2/3 těžce pracujících, ku konci roku ? a čítáno na ně 366gr. denně, na ostatní 300gr. obilí.

Chlebenky tj. poukázky na chléb neb mouku vydávány jako loni jen výkaz o spotřebě podáván musel býti každý měsíc. Cena na 1kg. zvýšena o 4h na výlohy.

Cukřenky také vydávány, ale cukr docházíval dosti pravidelně a málo, takže bývala oň nouze. Dávka na osobu za měsíc snížena na ? kg. Ku konci roku prodávál se tento cukr 1kg. za 1K 78h.

Kávenky se sice dávali také, ale káva ne. Jen jednou, a to v listopadu, prodávány za kávu náhražky, kteréž sice vodu velmi silně na černo barvili, ale o chuti kávové u nich nebylo ani potuchy. Ani těchto náhražek, výrobků to německého nedostalo se všem rodinám.

Právě tak mělo se to i s mydlenkami. Papíry na mýdlo máme, ale mýdlo ne. Užívalo se také všelinkých náhražek, v mnohých domácnostech si vařili mýdlo sami, recepty na dělání mýdla půjčovány z rodiny do rodiny, ale ty výrobky byly leckdes všemu možnému jinému podobny, jen mýdlu ne, zvláště tam, kde nebylo možno dodati do toho sdostatek tuku. A toho byl nedostatek snad všude.

Uhlenky vydávány na počátku listopadu, ale uhlí se na ně do konce roku nedostalo. Palamita uhelná vůbec dostoupila takového dosahu, že školy pro nedostatek uhlí zavírány a přestalo se vyučovati. Vánoční prázdiny na střed. školách počaly již 20/12 a trvali do 13/1. Na zdejší škole přestalo se vyučovati pro nedostatek paliva 8/1 18. Uhlí dosti špatného stál 1q 8K. Dříví 1m 25-30K.

Petroleje dostávali jsme na rodinu v listopadu ? lv prosinci ? l. Z takových ovšem příčin mohl se státi obrat ve rčení a nazírání na věci, že šetrnou nazývala se ona hospodyně, která chodila brzo spát a hodně pozdě vstávala, jelikož ušetřila svítiva a topiva.

Ceny látek a pláten úžasná. Tak zv. cajkové kalhoty stály až 80K a ještě byl ten kdo jich potřeboval, rád že jich mu krejčí ušil, jelikož také byl nedostatek nití, jichž špůlka, bylo-li jich vůbec lze dostati, stala až 50K.

Ceny masa se oproti loňsku skoro ani nezměnily maso hovězí-6K 50h, skopové 7K, vepř.-8K, sádlo-8K 60h za 1kg. O tuky vůbec byla veliká nouze. Bylo sice rozkázáno úředně z každého doma poraženého vepře odvésti nejméně 2kg sádla (ve váze do 60kg, z těžšího více), ale příliš veliká ochota se v tom odvádění nejevila. Zde ustanoven sběratelem tuku mlynář p. Jaroslav Baroch.

Na máslo, tvaroh i vejce byla stanovena maxim. cena, ale té nebylo snad nikde dodržováno. Za kg másla placeno na zimu i 30K, za tvaroh 3K a jedno čerstvé vejce 40-60 až i 70h.

Husa nevykrmená placena v listopadu po 24K, před vánocemi 32-36K. Na mléko stanovena maxim. cena 50h.

Pivo vařeno opět v říjnu, ale jen čtyř stupňové ano i slabší a cena jeho byla oproti síle jeho v tak zv. poměru obráceném, totiž čím bylo slabší, tím dražší. Cena jeho byla 1K 20h za 1l a cena ta v lednu 1918 stoupla na 1K 80h. Mělo tu výhodu, že mohlo se ho vypíti sebe více a tak zvaného napilého člověka viděti nebylo.

S kuřivem bylo to jako loni. Veškeré druhy tabáku, doutníku i cigaret stále zdražovány a stálý byl všeho nedostatek, takže i tu užíváno všelijakých vonných i páchnoucích náhražek.

Kůže na boty byl veliký nedostatek. Cena bot, ač bylo-li jich vůbec dostali, byla 100, 120 i více K. Ve všem nastal po nejvíce tak zvaný směnný obchod.

Nebylo nikde mnoho ochoty prodávati za peníze (papírové, zlaté a stříbrné vůbec zmizely, dvacetihaléře a 2haléře raženy železné, protože niklové dvacetih. a bronzové dvouhaléře vzaty z oběhu a užito jich ku účelům), nýbrž nejraději obchodníci zboží své vyměňovali za potraviny.

S upřímnou radostí vítáme červánky nové doby, které skýtají naději, že uvolněn bude plodný a ničím nerušný vývoj českého národa v duchu slavné jeho minulosti. Hledíme vstříc novému obrození našeho národa. 150 českých spisovatelů sepsalo, podepsalo a poslalo Českému svazu poslanců na říšské radě projev, který dokonale vyjadřují jak smýšlejí a po čem prahnou všickni věrní Čechové. Poněvadž projev tento pro další akci zástupců národa našeho jest důležitosti veliké, budiž pro budoucnost uchován v celém svém znění. Na základě tohoto projevu sjednotilo se české poselstvo všech, tří zemí koruny svatováclavské a podalo v první den zasedání říšské rady ve Vídni dne 30. května 1917 následující památné státoprávní prohlášení. Němcům ovšem se prohlášení toto nelíbilo a poslanci němečtí z Čech tušící, že požadavkům Čechův bude muset se učinit zadost, podaly návrh na zřízení tak zv. „ Deutschbőhmen“ v Čechách. Že ku roztržení Čech se naprosto přistoupiti nemůže, jest samozřejmo a tak nutno vyčkati dalšího vývoje. Při projednávání míru s Ruskem v Brestu Litevském zástupcové Čech přítomni nebyli, nejsouce vládou naší ku súčasti tam vyzváni. Že tam o sebeurčování národů bylo také jednáno, jest jisto, ale bohužel podmínek zástupců Ruska snad ani mnoho nedbáno. Rozháranému na všech stranách Ruska bylo nutno mír přijati jak mu byl diktován. Nutno tedy vyčkati, až bude sděláván mír s mocnostmi nyní ještě válčícími.

V červnu po ministrpres. Clam- Martinicovi stal se předsedou ministerstva trnošt rytíř Seidler. V Uhrách po Tizzovi bylo ministerstvo Esterhaziho a brzy po tomto Wekerlovo. Mnoho inteligence české bylo uvězněno a viněno z velezrady.

Předseda mladočeského klubu poslanec dr. Kramář a dr. Rašín pro velezradu byli odsouzeni k smrti, ale v roce tomto amnestováni a propuštěni na svobodu. Vjezd dr. Kramáře do Prahy byl triumpfální.

1916

Válka zuřící ani v roce tomto neskončena. Ku konci roku tohoto podána spojenými mocnostmi s říší naší (Německa, Turecka a Bulharska) nabídka na zahájení porad mírových,ale nabídka tato nepřátelskými státy nepřijata,označena jako neupřímnou. Uposlechnuto tu diktátu Anglie, která veškerý páky nasazuje na zlomení militarismu Německa jakož i zničení námořní moci Němců. Zavedena co nejpřísnější blokáda dovozu do Německa a hledí se tím říši tuto, kdež ovšem jeví se citelný nedostatek mnohého, „vyhladověti“. Třeba ovšem vyčkati výsledků doby příští, podaří-li se to.

V létě přibyl říši naší nový nepřítel - Rumunsko. 9/3 nastal válečný stav mezi Německem a Portugalskem.

Zima v r. tomto nebyla skoro žádná, sněhu málo a ledu ani hostinští si navoziti nemohli. As týden před sv. Matějem trochu mrzlo, ale týden po sv. Matěji nebylo po ledu památky. V čase, když žito kvetlo, studeno a deště a následek toho byl, že úroda žita byla hodně pod průměrem. I bramborů bylo málo a většinou malých. Úroda ovsa pěkná nad průměr. Dobytek ku konci roku se neprodával jen pro rekvisici a to 3-3 80 K za 1kg. V létě padaly kroupy kol Štědrýho až k Chlumci. Ve skliz. žitě bylo mnoho ptáčků. Na nové silnici od sv.Jana u Huti k Vrčeni pracováno velmi slabě pro nedostatek dělnictva, a proto také práce ta nedokončena.

Z hospodářů zdejších zemřel 27/3 Frant. Zahradník, č. 42 a domkář Jos. Holý 24/9, č. 32.

Od počátku škol. roku 1916-17 v září ustanoven učitel p. Vác. Ptáček výpomocně na měšť. piar. škole v Nepomuku a za něho přišel sem absol. plzeň. pedagogia p. Karel Kasík. Vyučovaly opět než 4 síly učitelské v 5ti třídách.

Po žních sčítány ihned zásoby obilí, luštěnin a bramborů. Psáno to do tzv. „Listů o stavu zásob“, které ku revisi poslány c. k. okr. hejtmanství, odkudž přišly zpět. Přebytky obilí odváděny, při čemž počínáno si velmi přísně a žádáno na obcích i více nežli přebytků měly. Zvláště pak odvedeno muselo býti brambor tolik,že na přemnohých místech nebude jich dostatek ku sázení nehledě ani ku dostatku spotřeby.

Chlebenky nesamozásobitelům vydány na dobu 14 dnů (právě takové jako vlepená v r. minulem pro týden 46 a 47.), dolejší ústřižky na 50dkg mouky a hořejšky na chleb, nebo 90dkg mouky. Mouky žitné byl nedostatek, tedy dostávalo se na chlebenku jen 50dkg mouky a to ne samé pšeničné bílé, nýbrž 30-40% pšeničné a 70-60% ječné nebo pšeničné chlebové čís. 4, které však, snad aby lépe chutnala, dáno číslo 2., tím však se nenapravil ani její vzhled, neboť i pouhým okem viděti bylo v ní a to ve množství dosti značném – otruby. Na hořejšky bezpodmínečně musel býti kupován u pekaře chléb, v němž mouka z tak zv. ušlechtilého obilí měla rovnováhu s moukou z neušlechtilého obilí a všelikých náhražek. Vážil poměrně velmi mnoho, barvy držel se spíše černější a v prostředku (od nadýmání snad) býval dutý. Nejpoživatelnější býval ve způsobě chlebové polévky. Chlebenky do 1/12 vydával učitel p. G. Kraml, od tohoto času p. učitel Kar. Kasík.

Mlecí výkazy samozásobitelům vydávany na dobu 60 dnů (nejdéle). Těžce pracujícím počítáno do 1/10 denně 375g, od 1/10 ß66g. Pro ostatní členy 300g denně. I samozásobitelům přikázáno míchati ku mouce žitné a pšeničné mouku ječnou. Dle usnesení aprovisační komise určeno každému přednostovi samozásobitelské rodiny kolik musí si vyměniti mouky žitné za ječnou ze zásobárny aprovisační (u obchodníka p. Mikeše). Když pak byla v zásobě i mouka žitná,dávána tato pak nesamozásobitelům i na hořejší ústřižky chlebenek a to až od 24/12. Na vydání mlecích výkazů dohlédáno přísně, ustanoven pro to zvláštní úředník, na jehož vydržování mlynáři museli určitý poplatek odváděti, a v mlýnech byť i o 1 kg bylo přijato obilí více nežli na kolik zněl mlecí výkaz, byl tento 1 kg obilí koufiskován a mlynáři odsuzováni ku placení pokut.

Obilí přebytečné odváděno do nově postavené budovy hospodářského družstva – v Huti u nádraží, kdež zaměstnáni 2 úředníci – správec a skladník.

Cena mouky v aprovisaci čítána: Pšeničná 1-66h, Krupička 88h za 1 kg.

Vydávány i poukázky na cukr, kávu tak zv. valorisační a ku konci roku i na petrolej, aby ceny nebyly přeháněny a aby nedělaly se ve mnohých domácnostech nadbytečné zásoby. Cena cukru 1k 20h, kávy 8K a petroleje 60h za 1kg.

Ceny jiných potřeb úžasně stouply, mnohého jednak nebylo lze ani dostati, jednak kvalita mnohem horší.Mýdlo vyráběno tak zv. válečné, ale také dle toho vypadalo, že takřka ani nebylo k potřebě. Koupené mazalo se jako kolomaz a nechalo-li se vyschnouti,vypadalo jako usušená, hodně vyschlá křížala. Mnohá ta naše pradlena se vyjádřila, že ji nyní to praní s takovým mýdlem ani netěší.

Ku konci roku 1916 byla: Pšenice-38k, žita-31K, ovsa- 30K, ječmene-36K, hráchu-55k.

Cena bramborů stanovena na 9K, ale chtěl-li někdo vykoupiti si brambory zpět, musel válečnému ústavu za ně zaplatiti 14K.

Kůže a obuvi jevil se veliký nedostatek a drahota obuvi úžasná. Za 1 pár tzv. perek platilo se 50K a divu nebylo, stály-li vysoké boty až 150K i více. Hledána a nacházena všeliká náhrada, ale nejúčinějším bylo asi to, že do podrážek dobrých i kramfleků dáváno hodně cvočků nebo jiných železných věcí, aby hodně dlouho podešve vydržely a aby nebylo nutno brzy pány mistry o správu obuvi „prositi“.

Právě tak mělo se to i s látkami a plátny. Kdo nutně nemusel, nekupoval. Kde jaká stará zásoba i nejschátralejší prodávána za ceny co nejvyšší a přemnohý obchodník, který zásobu měl z doby předválečné si značně pomohl, neboť dostal před 2 roky.

Ceny masa proti loušju také stouply. Ku konci r. stálo 1Kg: Maso hovězí…7K, telecí také, vepřové…8K 80h, uzené…10-12K. Sádlo placeno až 12K. Konečně tuky úředně zakázáno prodávat soukromě.

U másla, vajec i tvarohu sice stanoveny maxim. ceny,ale bohužel za ceny ty nebylo možno dostati až na nepatrné, čestné výjimky u lidu našeho ničeho. Kdo potravin těch chtěl míti, musel sám klopíti to jest cenou nabídnouti té které hospodyni, protože tyto, aby nebyly snad pokutovány, ceny nechtěly udati, a to za máslo 10-14, za 1 vejce 40-50h, za tvaroh 1K-1K 50h, mléka 1 litr prodáván za 16-20 dvouhaléřů. Vinu toho příčítati možno jednak lichvářské ziskuchtivosti jednak i osobám odjinud (z Plzně) přijíždějícím, kteří sami jen aby věc dostali, cenu vysokou nabízeli a tím cenu do výše vyháněli.

Husa nekrmená na zimu v září-říjnu prodávána za 12K. V peří neb trochu okrmená za obnos vyšší.

I o ryby byla nouze, takže v přemnohých domácnostech, kde o štědrém večeru nikdy nechyběla ryba, letos jí nebylo. Dalo se to však obejíti. Připadeť štědrý den na neděli a tu půst nebyl anebo vlastně nemusel býti přísně dodržován. 1Kg kapra stál až 5K 20h.

Piva bylo pořád méně a méně až ku konci s vařením jeho v pivovaru na zel. Hoře se úplně přestalo. Schůzky v hostincích pominuli a sehnala-li se jednou za týden půlka piva ku čepování, šeptali si to účastníci na velikou, radostnou událost. A drahé bylo dost, vždyť placen ho 1 litr ku konci r. za 1K . Plzeňské bylo za 1K 16h.

Veliká nouze byla i o palivo. 1m dříví stál 17K. Kdo nepřispíšil si učiniti zásobu uhlí, nedostatek později nebo málo a draho. Právě tak bylo s kuřivem. Jednotlivým trafikám přidělována určitá ale malá zásoba v určitém dni měsíce a o takových dnech trafika obléhána lidem a „zásoba“byla v několika minutách rozprodána, při čemž většina vyšla úplně na prázdno.Proto starali se kuřáci o opatření kuřiva „pod rukou“. Že ovšem pak stálo to více jest samozřejmo.

Odvodů konáno opět několik Rukovali:Weisskopf Oto, čís. 102, Jan Markvart, č. 19, Modračka Frant. č. 8, Martin Kovářík, hospodář z č. 11.

Zabili nebo zemřeli ve válce tito vojáci:Fraut. Hroch z č. 7. zemřel následkem poranění na ital. bojišti. Karel Mikulík, č. 39. na rusk. Václav Chouň, č. 38., Josef Weisskopf, č. 102. zabit na bojišti v Rumunsku. Raněni byli: Hroch Frant., č. 61. , Hrubý Oto.

V r. 1916 byli zajati a dlí na Rusi: Vojtěch Šimáně, učitel z č. 12. , Josef Palacký, úřed. bern. úřadu, z č. 22. , Stanislav Chodora z č. 101.

Nedočkal se konce války, jehož si tak toužebně přál náš císař pán Frant. Josef I. Zemřel po kratičké nemoci dno 21. listop: v 86. roce věku po 68 tiletém panování. Nástupcem jeho stal se Karel I., syn arciv. Oty, jehož byl zemřelý císař pán prastrýcem.

V listopadu rovněž zemřel dlouholetý náš místodržitel Fraut. Kníže Thun – Hohenštein, jehož dosti vděčně bude pamatována.

V říjnu zastřelen ve vídeňské kovárně předseda minist. Karel hr. Stűrgh. Útočník dr. Adler syn předáka soc. demokrat. strany zatčen. Pohnutka činu toho dosud nevysvětlena.

Předsedou ministerstva ku konci roku jmenován hr. Clam- Martinic.

V listopadu vydáno společné prohlášení Německa a Rakouska na znovuzřízení polského státu. Jakého výsledku se u věci té dojde, dlužno ovšem čekati po míru.

Václav Baroch z č. 16. , který byl nezvěstným nachází se v ruském zajetí. Učitel Karel Bouše, který byl v zajetí v Srbsku a odtud přes Albánii dopraven do Itálie nachází se nyní ve franc. Městě Rouennu. Od jiných nezvěstných zpráv nedošlo.